Výrazným talentem současného alternativního komiksu je Kevin Huizenga. Ve své sérii Ganges vychází z banálních, každodenních situací, rozvíjí je však do podoby komplikovaných myšlenkových projekcí hlavního hrdiny.
Komiksovou sérii Ganges otevírá povídka o cestě hlavního hrdiny do knihovny během sobotního odpoledne. Sečtělý Glen Ganges je černobílý panáček s puntíky místo očí, ustupujícími vlasy, jednoduchým nosem ve tvaru písmenka „c“. Stejně jako celý svět, v němž se pohybuje, je nakreslený jednoduchou, silnou linkou pomocí inkoustu a pera. Už na druhé straně se ale civilní, nepříznaková kresba komplikuje, když si Glen uvědomí, že byl na stejném chodníku při cestě do stejné knihovny v podobný čas i před dvěma a třemi lety. Autor začne klasické obdélníkové panely v tradiční mřížce skládat nikoli vedle sebe, ale přes sebe jako vrstvy, mezi nimiž se Glen může procházet. Co vrstva, to jiný a zároveň tak podobný okamžik v koloběhu jeho života. Na dalších stranách se přidají diagramy doprovázející jeho fenomenologické úvahy o vnímání reality a toho, co pro člověka znamená slovo „nyní“, moderní modré sousedství bez varování (tedy bez popisku v panelu) vystřídá prehistorická krajina dlouho před vznikem aut, knihoven nebo Glena. Filosofování zasněného hrdiny končí až ve chvíli, kdy si uvědomí, že v mysli možná cestuje časem, ale knihovna jako instituce ovlivňující jeho zvyklosti zavírá už za chvíli. Vždyť je sobota…
Abstraktní vnitřní krajiny
Čtyřicetiletý Kevin Huizenga tvoří komiksy, které musejí vznikat nepředstavitelně složitě, ale čtou se velmi lehce. V povídkách s Glenem Gangesem, které vydává Fantagraphics jako součást projektu Ignatz, spatříme pokračovatele klasických humorných stripů od Franka Kinga a E. C. Segara a zároveň složité diagramy a grafy, které do komplexních lidských osudů rád vplétá Chris Ware. Komiks je pro Huizengu nejen prostředkem k vyprávění někdy úsměvných, jindy melancholických historek s autobiografickým nádechem, ale také systémem znaků a kódů s nekonečným množstvím kombinací, jež mu umožňují zhmotnit abstraktní vnitřní krajinu člověka i originálně zobrazit vztah prostoru, času a lidské existence.
V dosud nejrozsáhlejším díle Ganges tematizuje a oslavuje každodennost a středostavovský život, který neustále staví do protikladu s fundamentálními existenciálními otázkami. Téměř dvousetstránková série – vydávaná mezi lety 2006 a 2017 – se odehrává během jedné jediné noci, kdy Glen nemůže usnout kvůli množství vypité kávy. Náplní je absurdně digresivní vyprávění, jehož velkou část strávíme přímo v jeho hlavě (respektive v jeho představě vlastní mysli), seznamujeme se s jeho postřehy o každodennosti, s fakty, které si přečetl v knihách, či s reálnými vzpomínkami. V současnosti je Glen přitom čím dál frustrovanější nemožností usnout vedle manželky Wendy.
Recenze od Smrťáka
Odbočky, slepé uličky a vyprávění ve vyprávění se neustále vrací. Pamětihodná je zřejmě nejdelší odbočka, v níž Glen vzpomíná na práci ve start-upu, jehož zaměstnanci propadli hraní stříleček jako Quake a Unreal. Huizenga nekritizuje závislost na videohrách (jeho manželka je herní návrhářkou), ale absurdní, vyprázdněné prostředí korporace, jejíž zaměstnanci nemají motivaci pracovat a smysl života hledají ve virtuální realitě. Naopak jedním z Glenových cílů se zdá být – kromě usnutí – i schopnost zastavit se, vnímat život tady a teď a být přítomný i v prchavých okamžicích. S tím souvisí příběh o hrdinově setkání se Smrťákem. Ten Glena navštíví, když si vybírá knihu, která bude tak nudná, že u ní bezesporu usne. Jenže když člověku Smrťák poradí, ať nečte zbytečné knihy, protože život není nekonečný, jeden znejistí… „Mě by měli nechat psát recenze,“ navrhuje přízrak s kosou.
Případ Kevina Huizengy ukazuje, že mainstream a alternativa jsou stále tekutější pojmy i pro oblast komiksu. Zatímco Chris Ware, Daniel Clowes, Charles Burns nebo Adrian Tomine – tedy někdejší představitelé toho nejlepšího z indie scény – vpluli do středního proudu, Kevin Huizenga je typickým příkladem autora z okraje, který je oslavován, ale čten mnohem méně, než by si zasloužil. To není kritika ani vymezování se vůči velkým jménům komiksu, ale jen nastínění toho, jak to na komiksovém dvorku dnes vypadá.
Autor je redaktor nakladatelství Paseka.