V kokpitu Wariot Ideal

Jak to vypadalo na křídlech 311. bombardovací perutě RAF? Wariot Ideal svým představením Letci nabízí divákům imerzivní zážitek ze světa československého zahraničního odboje. S vtipem sobě vlastním vypráví příběh několika mladých mužů, kteří se rozhodnou ­utéct ze své domoviny, aby mohli ve vzduchu bojovat proti nacistickému Německu. ­Wariot ­Ideal dohnali Letce k formální preciznosti, která nepotřebuje vy­­užívat monumentální a patetické výrazové prostředky, jimiž by se snad mělo usilovat o co nejsilnější výpověď. Rozhodli se místo toho klást důraz na autentičnost prožitku a nápaditost provedení, což ovšem neznamená, že by se heroického patosu úplně vzdali; naopak s ním vědomě a citlivě pracují.

Hořká pachuť vítězství

311. bombardovací peruť RAF utrpěla bě­­hem náletů na říšské cíle největší ztráty z celkem čtyř československých leteckých perutí. V kokpitech bombardérů Wellington a Liberator zemřelo z celkového počtu 318 nasazených celkem 94 mužů, 34 jich padlo do zajetí a zhruba třicítka utrpěla zranění. Ocitnout se v této létající pevnosti nad nepřátelským územím rozhodně neznamenalo spočívat v bezpečí za hradbou ocelového pláště, ale vydat se všanc náhodě a schopnostem německého protiletadlového dělostřelectva a náletům Luftwaffe. Ponořit se do oné situace pomáhají divákovi i věrohodné historické kostýmy (patrně i kvůli tomu, že v leteckých kombinézách se příliš dlouho hrát nedá, však celé představení končí už po hodině). Autentické jsou i dobové filmové záznamy a rekvizity, včetně modelů letadel v měřítku 1 : 18, které se prohánějí v simulovaném boji s německými Messerschmitty jako součást výcviku československých letců uprostřed mraků z umělého dýmu.

Takové scény působí bezmála parodicky, v jiných nás Wariot Ideal naopak nechávají protrpět úzkostné okamžiky při marném čekání na návrat bombardérů s československou posádkou. K smíchu není ani prvotní útěk hlavních aktérů, po kterých slídí němečtí pátrači: jejich reflektory jsou namířeny přímo do publika. Ani závěrečný let nenechá nikoho na pochybách, že některá vítězství mají hořkou příchuť. Součástí finálních oslav jsou i přípitky na počest těch, kteří neměli to štěstí se jich dožít.

Mezi hédonismem a patosem

Nejsou to konkrétní herecké výkony nebo práce se světlem, co diváka v divadelním kokpitu udrží, jako spíše schopnost vytvořit z nich funkční celek. Temné vrnění leteckých motorů a hlasy z palubních vysílaček vytvářejí dusnou válečnou atmosféru a s monotónní naléhavostí oznamují blížící se střet, který bude pro některé ze zúčastněných znamenat konečnou ránu osudu. Jakkoli působí ­herci uvnitř umělých střílen poněkud směšně, stejně jako hlavní pilot sedící na židli s volantem v rukou, z představení se ani na okamžik fraška nestává. Je tomu přesně naopak: právě takové prvky vytvářejí prostor pro heroický patos a lze tak bez uzardění říct, že Wariot Ideal úspěšně pracují s trhlinou uvnitř našich hédonistických požadavků na nekonečnou zábavu, aniž by museli sklouznout ke klišé ve stylu hodiny vlastivědy.

Wariot Ideal podali jednu z možných odpovědí na otázku, jak vytvořit v 21. století živou připomínku antifašistických bojů bez rozdmýchávání národního sentimentu a bez velkých a zprofanovaných slov, která už nikoho ze židle nezvednou. Namísto toho nás postupně vedou od každodenních a možná trochu povrchních radostí do mytických krajin, ve kterých se rozhodovalo o podobách a možnostech našich životů. Vykreslují v nich tamější postavy jako nám blízké, takřka jako sousedy z vedlejšího domu, kteří zrovna pořádají party s basou piva a spoustou tvrdého alkoholu. Jsou zkrátka ze stejného těsta jako my. Hrdinský patos si tu nenásilně podává ruce s vtipem a publikum dostává víc než jen lehké a nenáročné rozptýlení. Představení Letci není jen důstojnou vzpomínkou na jeden z konstitutivních momentů evropské historie, na němž se česká společnost podílela, ale také výjimečným a hlavně rovnocenným setkáním dvou vzdálených generací s naprosto odlišnými osudy.

Autor je doktorand AVU.