(Testről és lélekről)
Režie Ildikó Enyediová, Maďarsko, 2017, 116 min.
Premiéra v ČR 21. 9. 2017
Letos na MFF v Berlíně zvítězil snímek O těle a duši, kterým se po sedmnácti letech vrátila k režii někdejší výrazná představitelka magickorealistických tendencí v maďarském filmu Ildikó Enyediová. A magický realismus se vrátil s ní. Snímek O těle a duši by se dokonce dal vyložit jako romance odehrávající se mezi pohádkou a realismem. Na straně civilní, uměřené, minimalistické a realistické kinematografie stojí lakonický stárnoucí ochrnutý ředitel jatek Endre. Ten potká magickou dívku jménem Mária, jež působí jako zakletá princezna s mimořádnou pamětí a stejně výjimečným strachem z lidského doteku. Obě postavy spojují dvě věci – práce na jatkách a sdílené sny, ve kterých se potkávají jako jelen a laň v lese. Řemeslně precizní komorní podívaná může na pamětníky působit jako návrat pozapomenuté a vždycky trochu riskantní stylizace, balancující na hraně naivního kýče. Tomu se film nejvíce blíží v závěru, v němž se éterická Mária učí navazovat fyzický kontakt se svým okolím. Větší problém nového díla Enyediové spočívá v tom, že by se její příběh dal stejně působivě vyprávět i jako krátký film. Jen díky charismatickému a zdrženlivému projevu představitelů obou hlavních rolí, který udává tempo celému snímku, nevyznívá O těle a duši nesnesitelně zdlouhavě. Ani tak ale není letošní vítěz Berlinale nijak zvlášť výrazný titul, spíš lehce archaická artová romance, ve které se jednoduše a celkem účinně střetávají protikladné principy.