Špína Wyomingu

S předchozími scenáristickými pracemi de­­butujícího režiséra Taylora Sheridana tvoří Wind River tematický triptych. Drsný thril­ler Sicario: Nájemný vrah (Sicario, 2015) a neowestern Za každou cenu (Hell or High Water, 2016) kombinují melancholický portrét nesnadného života v nehostinném prostředí (ať už jde o drogovými kartely ovládané mexické pohraničí, ekonomicky zpustošenou americkou periferii nebo zasněženou zemi nikoho) s přímočarým žánrovým vyprávěním.

I Wind River je narativně velmi rozvolněným celkem, v němž se dlouze přemítá o univerzálních lidských tématech a do kterého pronikají prvky thrilleru, revenge movie nebo krimi. Sheridan ale již potřetí potvrzuje, že tuto kombinaci dokáže ovládat jako málo tvůrců, kteří se snaží zachytit současnou americkou realitu bez přikrášlování či tezovitosti a zároveň zůstat v oblasti mainstreamově přijatelného filmu, majícího šanci oslovit širší publikum (což se nedá říct například o tematicky spřízněné, ale žánrové odlišné road movie Andrey Arnoldové American Honey, 2016).

O srozumitelnosti filmu nad rámec festivalového hitu svědčí také vítězství v divácké ceně na letošním festivalu v Karlových Varech a nadšené ohlasy české odborné i laické veřejnosti, díky nimž zakoupila distribuční společnost Falcon snímek i do oficiální kinodistribuce. Můžeme jen polemizovat, zda se v divácké ceně odrazila skutečná kvalita filmu, nebo jen přidaná hodnota v podobě přítomnosti populárního herce Jeremyho Rennera na projekci. Důležité ale je, že takový snímek může zafungovat i mezi diváky, kteří jsou z festivalu ve Varech zvyklí na přísun dramat převážné umělečtějšího rázu.

Zasněžená realita

Banální, byť funkční příběh rozhodně není hlavní předností Wind River. Zápletka, v níž stopař Cory Lambert přichází spolu s mladou a nezkušenou agentkou FBI Jane Bannerovou na stopu záhadné vraždy indiánské dívky, se vlastně odehraje bez větších překvapení. Sheridanovi stačí, aby si vypomohl jedním pečlivě vloženým flashbackem, který přinese nový pohled na již probíhající vyšetřování a nasměruje jej na zcela jinou stopu. Silná finální konfrontace, připomínající hyperrealistické přestřelky z filmů Michaela Manna, pak uspokojivým způsobem uzavírá jednu dějovou linii. Přímočaré vyprávění, v němž postupně rozkrýváme prohnilou pravdu, která sahá až k osobním kořenům hlavních postav, však Sheridan používá hlavně pro zachycení melancholického portrétu „Bohem zapomenutého místa“, v němž lidé truchlí nad ztrátou a minulostí.

Nejsilnějšími momenty filmu nejsou ty, jež souvisejí s odhalováním viníka, nýbrž detailně rozvržené komorní dialogy, jež spolu vedou lidé, kterým se ze života již nenávratně vytratila blízká osoba. Tyto pasáže si rozhodně dávají načas, nicméně tvoří tiché vrcholy, jež věrohodně psychologicky vykreslují postavy a činí jejich zapojení v „detektivní“ linii ještě motivovanějším.

Smíření s osudem

Další vrstvu filmu přidává významotvorná kamera Bena Richardsona, v jejíchž velkých celcích horských pustin, záběrech na vyprahlé a vybydlené oblasti a nehostinnou přírodu se zrcadlí příběh hlavní postavy, která se musí naučit vypořádat se ztrátou a osaměním. Obecně veškeré stylistické řešení Wind River skvěle odráží tvůrcovy záměry a sdělení jeho díla.

Totéž platí o zvukové složce, střídající tesklivý hudební podkres a ruchy prostředí (ne­­ustávající poryv větru), nebo hereckých výkonech, jimž vévodí zmíněný Jeremy Renner. Jeho minimalistické herectví, které více pracuje s řečí těla než se slovy, dokázalo stvořit figuru vyzařující autoritu.

Přestože se Sheridanův debut, zejména pokud jde o konkrétní dialogy nebo zacházení s tématy, mnohdy nedokáže vyvarovat jistých klišé, efektivně vystavěný scénář spolu s režií, citlivě budující silnou atmosféru, nakonec utváří kompaktní tvar, který funguje jak v žánrové, tak i existenciální rovině.

Autor je filmový publicista.