Thomas de Maizière, ministr vnitra Spolkové republiky Německo, zavařil nejen sobě, ale celé CDU. Po volbách do Spolkového sněmu, které byly pro CDU spíše než Pyrrhovým vítězstvím prostě prohrou, chtěla strana uklidnit voličstvo ukročením doprava. Toto ukročení by znamenalo méně vstřícný postoj v problematice přistěhovalců a také méně přátelskou politiku vůči muslimům v SRN. Tyto „tanečky se ztraceným voličem“ ovšem narušil právě ministr Maizière. Ten, jak informoval týdeník Die Zeitz 12. října, na předvolebním shromáždění v Dolním Sasku pronesl, že by „v regionech s početným muslimským obyvatelstvem měly být zavedeny muslimské státní svátky“. Slyšet tento požadavek zrovna od ministra vnitra mnohé nemile překvapilo. Šéf CDU v Dolním Sasku, nevýrazný Bernd Althusmann, pochopitelně Maizièrovi vyčetl, že dělat podobná gesta pár dní před volbami není úplně moudré. Měl pravdu: CDU dopadla ve volbách špatně. Zajímavá je ale Maizièrova argumentace: ve svém projevu se přítomných ptal, jestli by svým dětem dovedli vysvětlit, co se dělo třeba na letnice s Duchem svatým. Letnice jsou statní svátek, nicméně vzhledem k pokračující dechristianizaci Německa poněkud ztrácejí na obsahu a stávají se prostě jen dnem volna. Svátek Všech svatých je zase slaven především v těch spolkových zemích, ve kterých žije katolická většina. Proč by tedy muslimové nemohli mít svůj svátek tam, kde je jich hodně? Straničtí kolegové hned bili na poplach a jali se uklidňovat konzervativního voliče. Německo je podle nich zakotveno v křesťanské tradici a na tom se nebude nic měnit. Je sice fakt, že tradice se vyvíjejí a dají se ve změněném historickém kontextu „přeznačovat“. Maizière se ovšem pouští do boje v dosti nevhodnou dobu. Obyvatelstvo je na podobná témata přecitlivělé a nereaguje racionálně. Pokud by se návrh opravdu prosadil, znamenalo by to další příliv sympatizantů radikálně pravicovým stranám. Volič by asi měl pravdu, kdyby si myslel, že politická třída se zbláznila a že prohlášení Ramadanu státním svátkem znamená zánik Německa v té podobě, v jaké je známe. Předseda Centrální rady muslimů Aiman Mazyek je nicméně přesvědčen, že by podobný krok napomohl integraci muslimů do společnosti.
Levicový deník Die taz analyzoval 15. října volby v Dolním Sasku. Vítězem jsou sociální demokraté a CDU dosáhla nejhoršího výsledku za poslední půlstoletí. Redaktor Jan Kahlcke, kterému se jistě nedají předhazovat sympatie ke křesťanským demokratům, má z vítězství SPD neskrývanou radost. Těší ho především fakt, že se CDU nepovedl její strategický tah, a sice vyhlášení předčasných voleb ve chvíli, kdy to se sociálními demokraty vypadalo nahnutě. CDU toho chtěla využít a oslabující SPD v Dolním Sasku v podstatě už jen dorazit. To ovšem nakonec nevyšlo. Zásluhu na tom má především sociálnědemokratický předseda vlády Stephan Weil, který svým sympatickým politickým stylem jistě přesvědčil řadu voličů. Tragickou postavou se stal naopak Bernd Althusmann z CDU, který si protiřečil a svým nevelkým charismatem nestrhával ani tradiční voliče. Pokud tyto volby něco ukázaly, je to následující fakt: sociální demokracie v Německu ještě žije. Potřebuje ale kandidáty, kteří stojí „blízko občanům“, jako to předvedl právě Weil. Opakování stále stejných frází bruselského byrokrata Martina Schulze opravdu není cestou do budoucnosti. Pozitivní je, že pravicová AfD dosáhla „jen“ 5,5 procenta, a stěží se tak dostala do parlamentu. Zisk přes pět procent je samozřejmě dost, nicméně se zdá, že posun doprava v Německu a „trestání CDU za její hříchy“ už snad končí.
Frankfurtský knižní veletrh se každoročně stane Mekkou desetitisíců milovníků knih a tiskovin. Na své si přijdou všichni: od znalců kalendářů s kočičkami přes fanoušky sci-fi až po přívržence literatury, kterou vydává krajní pravice. Čtete dobře. I produkce nakladatelství, která se hlásí k takzvané nové pravici, byla na Frankfurtském knižním veletrhu zastoupena. Informuje o tom Frankfurter Allgemeine Zeitung z 16. října, který přináší interview s ředitelem veletrhu Juergenem Boosem. Nakladatelství Antaios, které vydává extremistickou literaturu, se prý chystalo na jevišti přivítat spisovatele Akifa Pirincciho, ale k přivítání nedošlo, protože akce byla narušena členy radikálně levicové Antify. Nezůstalo jen u slov. Levicoví a pravicoví extremisté si prý začali dávat přes ústa a veletrh byl uzavřen. Podle Boose zde nejde o to, kdo koho napadl, ale o svobodu slova. Nakladatelství Antaios podle ředitele jedná v rámci ústavy, jelikož jeho knihy nejsou na indexu. Z toho důvodu je nutné i jemu dát prostor k prezentaci, pokud se přihlásí k účasti na veletrhu: „Musím přijmout i ty, jejichž názor nesdílím.“ Jednoznačný byl podle něj fakt, že ani jedné ze skupin nešlo o dialog, o nějž veletrh usiluje, nýbrž pouze o to vyřvat svůj názor na toho druhého. S nebezpečím konfliktu při dalších ročnících festivalu Boos počítá a povolení účasti pravicových nakladatelství nelituje. Pokud někdo pochopil, v čem spočívá svobodná výměna názorů, pak je to jistě pan Juergen Boos.