S hlavou ve vesmíru

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) až 90 procent uživatelů látek měnících vědomí není závislých. Z toho můžeme vyvodit, že se mezi námi pohybuje značné množství lidí, kteří stavy vědomí podmíněné psychoaktivními substancemi vyhledávají, ale užívání těchto látek není vyvoláno nezbytnou potřebou či abstinenčními příznaky. Zde se zaměříme na látky měnící vědomí, které označujeme jako psychedelika – zejména na LSD, psilocybin, DMT nebo meskalin – a na nejčastější kontexty jejich užívání.

Ačkoliv jsou psychedelika na seznamu látek, jež jsou klasifikované jako drogy, a tedy jim není přiznáno léčebné využití, vědecké výzkumy spolu s osobními zkušenostmi uživatelů ukazují, že mohou být pro člověka i společnost přínosné, pakliže jsou minimalizována potenciální rizika. Základem „co nejbezpečnějšího užívání“ je dodržování zásad vnitřního a vnějšího nastavení – setu a settingu. Setem se myslí takzvaný mind set – tedy stav mysli, vnitřní rozpoložení člověka. Setting pak označuje povahu prostředí – kontext, ve kterém je látka užita.

Zábava především

Když se během letošního ročníku kulturního festivalu Merkádo při své přednášce o psychedelických látkách výzkumnice a psycholožka z Národního ústavu duševního zdraví Rita Kočárová zeptala, kolik lidí v místnosti někdy užilo psychedelickou látku, přihlásila se více než polovina účastníků. Na otázku, zda se tak stalo ve spirituálním kontextu, se rukou zvedlo jen pár. Vzhledem k tomu, že psychedelika u nás nejsou na seznamu dostupné léčby, je jasné, že většina lidí je užívá pro zábavu, rekreačně.

Existují nejrůznější cesty, jak se uvolnit, a mnozí za tímto účelem užívají látky, které mění vědomí, ač třeba jen v malé míře. Problém je ovšem čistota dané substance, rizikové dávkování, kombinování drog, nedostatečná informovanost a s tím často související nevhodný set a setting. Mnozí rekreační uživatelé, s nimiž se nejčastěji setkáváme na hudebních akcích a festivalech, mnohdy psychedelika kombinují s alkoholem a jinými psychoaktivními látkami. Přitom si často neuvědomují nebezpečí, které s sebou takové užívání nese. A nejde jen o kombinace, množství a čistotu dané látky, ale i o aspekt, o kterém se mezi rekreačními uživateli moc nemluví – o spirituální dimenzi prožitku. Každý, kdo se rozhodne užít nějakou psychedelickou látku, by si měl být plně vědom, že vždy riskuje, ač třeba minimálně, že jeho zkušenost přeroste ve spirituální zážitek, případně se zvrtne v takzvaný bad trip, jenž může mít i psychické následky.

Pacienti a psychonauti

Obecně je veřejností nejkladněji přijímáno užití psychedelik v léčebném kontextu. Ten je ale momentálně přístupný jen těm, kdo se přihlásí do některého z probíhajících výzkumů. Podíváme­-li se na současný stav léčby duševních obtíží člověka, zjistíme, že dostupné léky leckdy pouze potlačují symptomy, místo aby řešily samotnou příčinu. Díky psychedelikům se ovšem člověku nabízí možnost nahlédnout dovnitř – mnozí mluví o „zrcadlu duše“, čímž je míněno, že se (obvykle při vyšších dávkách) mohou vyplavit na povrch traumata, potlačené životní události a různé nevyřešené záležitosti. V takovém případě ale hraje zásadní roli přítomnost terapeuta, který umí s prožitkem pracovat a pomůže jej pacientovi prostřednictvím následné terapeutické péče integrovat.

Speciální skupinou lidí vyhledávajících psychedelika jsou psychonauti. Charakterizovat bychom je mohli jako průzkumníky vědomí, kteří využívají nejrůznější techniky a nástroje k poznání sebe samých – psychoaktivní látky, meditaci, smyslovou deprivaci, floatační tanky a jiné. Jejich cílem je získat poznání o sobě a světě pomocí transcendence vlastního vědomí. Psychonauti se tedy od rekreač­ních uživatelů odlišují především důvodem užívání a také tím, že jejich zážitky bývají spirituální. Obvykle se snaží dodržovat zásady bezpečného užívání, mají načtenou literaturu a pokoušejí se aplikovat nejrůznější rituá­ly a praktiky doporučené ostatními mimo jiné na internetových platformách, jakou je například erowid.org. Jejich pohled na spirituální zkušenost je různý. „Slovo náboženství po­­ukazuje na naši intuici, že existuje něco mimo sféru kultury a 3D realitu, že existuje skrytá dimenze skutečnosti, kterou nenazýváme chaosem, ale plánem, záměrem, milujícím božským kosmem. Věřím, že psychedelika odhalují lepší řád než ten lidský,“ vysvětluje například svůj náhled na užívání halucinogenů jeden z nejslavnějších psychonautů, spisovatel Terrence McKenna.

Psychedelická mystika

Mnozí řadí Českou republiku k zemím s nejvyšším procentem lidí bez náboženského vyznání, proto se tvrzení, že i zde lidé prožívají mystické zážitky, může zdát troufalé. Zážitky spojené s psychedeliky se však spirituality dotýkají a podle všeho probouzejí v lidech duchovno. Potvrzují to uživatelé psychedelik po celém světě a známé jsou i cílené výzkumy. Když v roce 1962 v rámci „velkého pátečního experimentu“ Walter Norman Pahnke, profesor na Harvardu, na­­ordinoval skupině deseti studentů při páteční mši 30 miligramů psilocybinu, devět z deseti těchto studentů prožilo mystickou zkušenost. Výzkum Griffithse, Richardse, McCanna a Jesse z roku 2006 představil další překvapivé výsledky: 60 procent dobrovolníků, kteří se zúčastnili studie s psilocybinem (aniž by měli předchozí zkušenost s jakoukoliv psychedelickou drogou) hovořilo o „nesporném mystickém zážitku“. Ten popisovali jako prožitek jednoty s celým světem, transcendenci času a prostoru, pochopení podstaty reality a pocit úcty a hlubokých pozitivních emocí. Ve výzkumu z téhož roku se dvojice badatelů Lerner a Lyvers zaměřila na uživatele vyšších dávek psychedelik a porovnávala jejich spirituálnost s uživateli jiných psychoaktivních látek (převážně amfetaminů a konopí) a lidmi, kteří změněné stavy vědomí nevyhledávají. Uživatelé psychedelik přitom projevili silnější víru v univerzální duši, jednotu s Bohem, přírodou, vesmírem a podobně. Oproti zbylým dvěma skupinám také kladli větší důraz na duchovno a zájem o druhé, menší význam přisuzovali finanční prosperitě.

Je jasné, že účinky psychedelických látek se mohou výrazně lišit v závislosti na kontextu a průběhu jejich užití. Ostatně tradiční kultury užívaly psychedelika výhradně jako součást spirituálních praktik. Zamyslíme­-li se hlouběji nad účinky psychedelik, konkrétně nad jejich schopností napomoci introspekci, nad jejich možným využitím v oblasti péče o duševní zdraví a zároveň nad jejich schopností vyvolávat mystické zážitky u relativně vysokého procenta uživatelů, vyvstává zásadní otázka, do jaké míry je naše duševní zdraví spojené právě se správně uchopenou spiritualitou.

Autorka je garantka externích vztahů České psychedelické společnosti.