CD, F*CK THEM 2017
Z ružinovských paneláků zní po letech opět tvrdý pouliční rap. Na svědomí ho má první grimeový slovenský MC Gleb, jemuž nedávno vyšla debutová deska Lavička pimpin. Když rapový veterán Vec ve skitu přítomném na albu konstatuje „já tam prostě cítím ráčko – špinavý, nekompromisní rap”, tak v podstatě definuje garážový a drum’n’bassový zvuk desky i rychlou a obsahově neučesanou dikci, která zaznívá především skrze nezvykle dobře trefené i srozumitelné doubletimy. Stokárský rap ze sídlišť a panelákových výklenků vládl na Slovensku především v prvním desetiletí nového tisíciletí. Kdo se k němu nějakým způsobem nehlásil, jako by na tamní hiphopové scéně vůbec neexistoval; byla to Amerika v malém, jen místo Bronxu se rapovalo o Petržalce. Špinavých ulic bylo najednou tolik, až to bylo po chvíli únavné, takže se nelze divit, že většina rapperů časem převlékla kabát a nyní dělají buď emorap typu Majka Spirita, jenž se hodí nejvíc na diskotéky základních škol, nebo se horko těžko snaží chytit trapových trendů, které přišly s generací lidí kolem Haha Crew. Gleb je jiný případ: začínal jako drum’n’bassový MC doprovázející hodinové sety zlomených beatů a časem se vypracoval na průkopníka jakési slovanské verze anglického grimeu. Jeho příchylnost k tvrdé elektronické muzice je z desky víc než patrná, stejně jako přiznané gopnictví, které je výrazem jeho ruského původu. Dohromady tvoří v podstatě punkový koktejl, který stále uhlazenější československá rapová scéna už opravdu potřebovala jako sůl.