Podobně jako v Česku i ve Francii se po nedávných volbách mění politická scéna. Poražené strany hledají nové lídry. U pravicových republikánů má podle médií největší šanci na zisk pozice předsedy bývalý mluvčí a státní tajemník Fillonovy vlády Laurent Wauquiez. Odbornice na průzkumy veřejného mínění z Nadace Jeana-Jaurèse Chloé Morinová 29. října v rozhovoru pro web týdeníku L’Obs vysvětlila, jakou strategii Wauquiez hodlá v čele nejsilnější opoziční strany uplatňovat. Jeho hlavním krédem je prosazovat taková politická témata, na kterých se republikáni shodnou a o nichž nevedou spory. Tato témata mají zároveň oslovit „prostší“ voliče, u nichž bývalý pravicový kandidát François Fillon v prezidentských volbách pohořel. Přitom je známo, že tato část populace výrazně odmítá i politiku současného prezidenta Emmanuela Macrona. Wauquiez proto oprašuje taktiku prosazovanou Nicolasem Sarkozym a známou pod heslem „více pracovat a více si vydělat“. Míří tak na člověka, který „tvrdě pracuje, aby uživil svou rodinu, zaplatil dům a základní potřeby, a který je někdy méně ohodnocen než ten, kdo žije na dávkách“.
Pravděpodobný nový předseda republikánů se také snaží více přilákat pozornost médií, jež jsou dnes přitahována v prvé řadě Macronem a lídrem radikální levice Jeanem-Lucem Mélenchonem. Dělá tak provokativní útoky na „politickou korektnost“, pranýřuje přehnané výdaje státu (se zvláštním zřetelem na sociální dávky) a přebujelou byrokracii nebo kritizuje vysoké daně. „Laurent Wauquiez si rovněž uvědomuje, že ze sebe musí sundat nálepku ‚enarcha‘,“ tvrdí Chloé Morinová. Znamená to zříci se svého profilu absolventa École Nationale d’Administration (ENA), jež jako jedna z nejprestižnějších francouzských „grandes écoles“ pravidelně zásobuje politické elity novými kádry. V současné době ale voliče tato položka v životopise spíše odrazuje, než aby je přilákala. Absolvovat ENA znamená v jejich očích být součástí zkorumpovaného a nefunkčního systému. Ačkoli Wauquiezovi jeho minulost „enarcha“ vyčítají i rivalové z vlastních řad, jako například Xavier Bertrand, on sám hodlá svou slabinu přetavit ve výhodu. V prvé řadě svou minulost nezatajuje, přiznává se ke „svým hříchům“ a před svými potenciálními voliči se kaje. A současně se pasuje do role nejpovolanějšího reformátora současného systému, neboť tento systém zná dokonale zevnitř a ví, jaké změny potřebuje. Podle specialistky na průzkumy veřejného mínění Morinové je Wauquiezova strategie z krátkodobého hlediska funkční. Z dlouhodobého nicméně stačit nebude. Republikáni si dle jejího názoru musejí najít pevnější místo na nově vykolíkované politické scéně. A to nepůjde, dokud se nezačnou jasněji vyjadřovat k tématům, která dnes Francouze nejvíce pálí, tedy jak nastartovat ekonomiku a jak vytvářet nová pracovní místa. V pravý čas se budou muset vymezit vůči Macronově ekonomické politice, se kterou dnes mnozí pravicoví voliči souhlasí.
Velmi sledovanou osobou francouzské politické scény se počínaje svým vstupem do vlády stal Nicolas Hulot, bývalý ekologický aktivista a současný ministr životního prostředí. Jeho prozatímní působení na ministerstvu hodnotí článek z 26. října webu France Soir. Hulot byl v posledních deseti letech zřejmě nejviditelnějším francouzským ekologickým aktivistou. Dnes je podle europoslankyně za Zelené Yannick Jadotové nejpopulárnějším ministrem a nepostradatelným článkem vlády. A to i přesto, že ho ochránci životního prostředí už několikrát kritizovali za laxní přístup k některým zásadním ekologickým otázkám. Deník Le Figaro a zpravodajská televize France Info dokonce uveřejnily průzkum, ve kterém 55 procent Francouzů uvedlo, že Hulot na vládní úrovni nedostatečně prosazuje zájmy životního prostředí. On sám tuto kritiku odmítá. Svůj přístup k úřadu shrnul tím, že žádné lobby neuhýbá, ale nevylučuje, že bude dělat kompromisy. Ačkoli vztahy Hulota s prezidentem Macronem i premiérem Phillipem jsou prý výborné, není tajemstvím, že ministr životního prostředí nevylučuje předčasný odchod z funkce. V zákulisí se hovoří o tom, že se Hulot nejvíce potýká s „ministerským“ životním rytmem, s tlaky a výtkami vůči své osobě. Svou užitečnost pro vládu hodlá vyhodnotit ve správný čas. Ten možná nastane v prosinci, kdy bude vláda rozhodovat o osudu výstavby letiště v Notre-Dames-des-Landes, jehož je Hulot velkým kritikem.
Nejen politické osobnosti ale hýbou francouzskou společností. Dokazují to například některá obecní zastupitelstva, která v zemi – s podporou ministra životního prostředí Hulota, části veřejnosti i ochránců zvířat – rozproudila diskusi o zákazu tradičních cirkusů. Z jejich pohledu je totiž v cirkusech nevhodně zacházeno se zvířaty. Téma je to natolik aktuální, že vláda hodlá k problematice zřídit meziresortní komisi. Informuje o tom ve vydání z 22. října deník Le Monde. Zhruba šedesátka francouzských měst schválila vyhlášky zakazující na území obcí účinkování cirkusů se zvířaty. Číslem šedesát navíc počet měst protestujících proti cirkusům nekončí – řada dalších vyhlášky nemá, ale cirkusy na své území stejně odmítá vpustit například pod záminkou, že v obecním katastru není pro umístění cirkusu volná plocha. Francouzská města tak následují celosvětový trend. Jen letos v USA zakázala tradiční cirkusy města New York a Los Angeles a také první americký stát Illinois. Úpadek cirkusů dokazuje i skutečnost, že po 146 letech existence ukončil svou činnost dokonce i slavný americký podnik Ringling Bros. and Barnum & Bailey Circus. K sedmadvaceti zemím, které cirkusy na celostátní úrovni už úplně zakázaly, patří mimo jiné Rakousko, Belgie nebo Slovensko. Nutno ale podotknout, že hlavní město Paříž zatím tradiční cirkusy žádným způsobem neomezuje a ponechává tuto kompetenci plně v rukou státu. Možný zákaz zvířecích cirkusů na celostátní úrovni by se samozřejmě nedotkl moderních tanečních a divadelních cirkusů, kterých v posledních letech ve Francii přibývá.