eskalátor

Josef Švejk na jednom místě Haškova románu pronáší možná nikterak objevnou, ale hluboce pravdivou větu: „Jestli vede někoho policejní strážník, je to těžký moment v životě lidským.“ Ještě horší pak je, když dotyčný skončí na nějaký čas ve vězení. Lékař a politik David Rath se s touto životní potíží vyrovnal po svém: napsal dvě knihy, v nichž zúročil zkušenost trestně stíhaného. Pobyt ve vězení však z Ratha ukul něco víc než prostého autobiografa. Rath vstupuje, podporován ostrou plakátovou kampaní v pražském metru, na kolbiště české prózy s románem nazvaným tajemně, a přitom mnohoslibně Řád. Jedná se o „thriller odehrávající se v Evropě budoucnosti, z větší části ovládnuté islámem“, jak praví anotace. Děj má být údajně napínavý a k tomu „protkán řadou faktů a realit z evropské a blízkovýchodní historie, politiky a kultury“. Tomu rád věřím, třeba možnost využít „realitu“ osobních zkušeností a nechat hlavního hrdinu, obchodníka se zbraněmi, pašovat kontraband v bednách s vínem přímo pod nosem abstinujících muslimských fanatiků se sama nabízí. Nezbývá než se strachem očekávat, jaké literární plody vydá věznění dalších korupčníků. Co by mohl napsat třeba Marek Dalík? A nebylo nakonec lepší, že kauza bývalého premiéra Petra Nečase a jeho femme fatale Jany Nagyové skončila jenom podmínkou? Z představy, jakých literárních nestvůrností bychom se mohli dočkat od tohoto páru, až mrazí…

M. Metelec

 

Na tuhle jízdu pražskou tramvají programátor jedné nadnárodní firmy jen tak nezapomene. Nigerijec, který kromě češtiny mluví dalšími šesti jazyky a má doktorát z jedné z pražských univerzit, se stal obětí rasistického útoku dvacítky fanoušků fotbalové Olomouce. Kromě nadávek do špinavé černé huby, která se má vrátit do Afriky nebo jít rovnou do plynu, mu agresoři vymačkali na hlavu citron a po stržení ze sedačky ho zkopali. Spolu­cestující i řidička tramvaje se přitom tvářili, že se nic neděje. Ještě během utkání proti Bohemians zadržela policie přímo v hledišti sedm identifikovaných útočníků. Olomoucký klub se od události okamžitě distancoval, zas takové překvapení to ale pro klub z Hané být nemohlo. Už na jaře se totiž hráč černé pleti Bidje Manzia v olomouckém dresu stal terčem nadávek „vlastních“ fanoušků. Pokřik „Negr ven!“ z úst lidí, kteří co zápas vyvěšují konfederační vlajku, nechal vedení poměrně chladným. Ne ale hráče. Ti svým fanouškům totiž neopomenou za jejich podporu po každém utkání dokonce poděkovat potleskem. Jejich zairský spoluhráč přitom musí mít podobně příjemný pocit jako nigerijský programátor při sobotní jízdě tramvají.

V. Ondráček

 

Český kardinál Dominik Duka se rád zaštiťuje tradicí. Ačkoli je jeho víra plná zázraků, rád by nechal věci plynout přirozenými cestami, a tak často v ústech koštuje pojmy jako národ, vlast a rodina. Snad aby se nedalo říct, že kam vítr, tam klerika (tedy že jím vzývané hodnoty jsou poněkud roztěkané, vágní a neurčité), zaslal gratulační dopis Tomiu Okamurovi, v současnosti nejúspěšnějšímu nacionalistovi, xenofobovi a demagogovi na české politické scéně. Příchylnost řady zástupců katolické církve k autoritářům hájícím se „hlasem lidu“, jakými byli generál Franco, Adolf Hitler či Benito Mussolini, zřejmě není jen záležitostí minulého století. Inu, tradice. Škoda, že se český kardinál raději neobrátil přímo k základům své víry. I tam lze totiž nalézt inspirativní pojmy – třeba láska, pokora či úcta.

T. Čada

 

Pokud jste tak jako já doufali, že v bývalém vyhlášeném Knihkupectví Fišer u pražské Filozofické fakulty po jeho znovuotevření najdete malý obchod s knihami doplněný o příjemnou kavárnu, doufali jste marně. Slovo Bookshop v názvu podniku Bistro Kaprova zůstalo snad jen pro majitele bytů nad ním, kteří prý trvali na tom, že knihkupectví by mělo zůstat, snad jen v trochu modernější podobě. Pár knížek najdete ve výloze, pár by jich mělo být v horním patře, které vzniklo zlikvidováním zázemí původního knihkupectví, kam si Josef Abrhám ve filmu Vrchní, prchni vodil své milenky. Podle webových stránek si tu koupíte luxusní kuchařku nebo obrázkovou knihu o Praze. Tedy sortiment knih nazývaných „coffee table books“ a určených primárně k dekoraci prostoru. Místo listování knihami si v Bistru Kaprova můžete dát karamelizovaného tuňáka za necelou pětistovku nebo bramborovou pěnu s černými lanýži, která se vejde do tří stovek. Bistro Kaprova je tedy dalším z luxusních podniků pro majetné gurmány. Přejme jim to. Já na tohle ale nemám žaludek…

J. G. Růžička

 

Michaelu Kocábovi se nepodařilo vybrat vyzyvatele prezidentu Zemanovi. Cílem iniciativy Peloton, známé jako Kroměřížská výzva, kterou kromě bývalého hudebníka tvoří i ministr spravedlnosti ze zlatých privatizačních časů Jan Kalvoda a odborník na středověkou filosofii Václav Němec, bylo poskytnout „občanské společnosti“ jakýsi kvalifikovaný předvýběr – aby to zase nepodělala, ostatně známe svoje lidi. Žádný z výraznějších Zemanových vyzyvatelů se však k iniciativě nepřihlásil. Filosof Němec má alarmující vysvětlení: „Myslím, že to souvisí s hloubením příkopů ve společnosti. Všichni mají strach, aby nebyli spojováni s někým, koho Ovčáček označí jako pražskou kavárnu.“ Koncentrace moci v rukou jednoho tiskového mluvčího nabývá děsivých rozměrů. Mohl za nás kandidovat Chuck Norris – ale Jiří Ovčáček řekl ne. Stávající nedokonalí kandidáti se tak budou muset ucházet mimo jiné i o hlasy Zemanových voličů. Největší potenciál oslovit právě je tušíme u Jiřího Drahoše – pokud mu nasadí brejle, aby víc připomínal doktora Husáka.

R. Rops­-Tůma