eskA2látor 2

Kultura veřejného vyjadřování dostává v posledních měsících nejednu řádnou lekci. Donaldu Trumpovi jeho agresivní a vulgární rétorika „přehlížených bílých mužů“ pomohla k získání pozice nejmocnějšího muže světa. Není žádná novinka, že jeho velký tuzemský podporovatel Miloš Zeman se mu, co se vyjadřování týče, snaží být zdatným sekundantem. Před několika dny opět mohutně zaryl bagrem do dna české politické kultury slova, když v poslanecké sněmovně při projevu o Národním parku Šumava vzpomněl aktivistky přivázané ke stromům, jež dle něj měli dřevorubci jednoduše „přeříznout“ a pokračovat ve své práci. Reakce naslouchajících zákonodárců se různily, čtyři stateční dokonce demonstrativně opustili sál, většina se však upřímně pobavila. Prezidentův mluvčí posléze oněm poslancům, kteří odešli, vzkázal, že nemají smysl pro humor. Nabízí se epizodu přejít povzdechnutím, že tento styl k hradnímu duu zkrátka patří. Kultura vyjadřování je ovšem důležitým lakmusovým papírkem úrovně společnosti a obdobné záležitosti se mi tak daří házet za hlavu čím dál obtížněji.