V New Yorku, v New Yorku – tam jsou domy
vysoký jak ledovce, lodě
u mol
tak velký, že je mezi nima
místo
sotva na
kajak, a lidí je tam tolik, že slunce
ráno zčerná
v kouři, kterej stoupá, když ženy
připravujou
snídani. V mezerách mezi domy se řítěj vozy
rychlý jak laviny,
i když je netáhne
žádnej pes, vozy
s velkýma oknama
průhlednýma jak tenkej podzimní led
– jsou úplně nacpaný
lidma! Ale nejdivnější ze všeho, v tom velkým
městě nad mořem, je
„zdálkyblízkohlas“ – černej trychtýř
přivázanej ke
zdi. Ani jsem nemusel křičet,
a přitom jsem mluvil s Pearym,
co byl v jiným městě! – To v Thule
vyprávěl Uisâkavsak Velký lovec,
vážený příslušník rodu,
když se v roce
1898 jako první
Eskymák vrátil zpátky
ze světa bílého
muže – všichni poznali, že to
je lež. Nakonec vystoupil z kruhu mužů
šaman a
pravil: Ne, Uisâkavsaku – jdi ženám
říkat
lži! Od té chvíle mu nikdo neřekl jinak
než Uisâkavsak Velký lhář – a nakonec
kmen opustil.
– Jeho příbuzný Osarqaq, jenž se o mnoho let
později vrátil
z podobné cesty, mlčel
o tom, co viděl. Teprve
až jakoby náhodou nabídl jednou mužům,
kteří s ním
chtěli zápolit v přetahované, aby šli
před jeho stan – tu se ukázalo, že žádný
z nich
ho nedokázal
přemoci. Mezi stany
se roznesla zvěst,
že Osarqaq
se za své cesty mezi bílými lidmi stal
v kmeni
nejsilnějším. Proto mohl občas beze
všeho zmínit
slovem či dvěma, co poznal o životě tam
za mořem.
Báseň vybral a přeložil Ondřej Buddeus.