obsese minulostí
#13/2017

Mžitky mizející do temnoty

Polský klasik Andrzej Wajda před svou smrtí natočil další z filmů nekompromisně účtujících s represemi totalitního režimu. Snímek Mžitky vypráví o výtvarníkovi Władysławu Strzemińském, který se v padesátých letech stane nepohodlnou osobou.

Téměř sedmdesátiletou tvůrčí kariéru loni zesnulého polského režiséra Andrzeje Wajdy uzavírá film Mžitky, navazující na jeho společenskokritická díla zachycující životní podmínky v socialistické diktatuře. Wajda tuto linii rozvíjel v dobách, kdy byl totalitní režim v plné síle (Člověk z mramoru, Człowiek z marmuru, 1976), i v časech po jeho pádu, kdy se obecné povědomí o reáliích socialistických států začalo rozplývat v matných „vzpomínkách na to lepší“. Wajdovy filmy o totalitní minulosti nevypráví příběhy takzvaných obyčejných lidí a jejich každodennosti (což je typ narativů aktuálně favorizovaných i historickou vědou), ale obrací se zpět ke zkušenosti režimní represe namířené proti elitám polského národa. Katyň (Katyń, 2007) i Walesa: člověk naděje (Wałęsa. Człowiek z nadziei, 2013) se více než na věrnou ­reflexi historických aktérů soustředily na zachycení démona systému, který obyčejného člověka všelijak deformo...

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky