Deník

V deníku básníka a výtvarníka Aleše Kauera čteme o prchavých momentech zachycených v běhu všedních dní, o prázdnotě spojené s tvorbou i o revoluci, která nepřijde.

3. prosince 2016

Společně s přítelem jsme v kavárně o něčem diskutovali a vášnivě při tom gestikulovali, když si kousek od nás přisedly tři osoby. V úplné tichosti si objednaly čaj a každá po jednom chlebíčku. Když dojedly, usmívaly se, vůbec nic neříkaly a byly očividně šťastné.

Vpisuji sem tento vjem ani ne tak pro tu samu skutečnost, ale proto, jak si ji po několika hodinách přebral můj mozek. Vidím totiž celou tuto situaci stylizovanější, v sytých barvách, postavy mají nekonkrétní tváře a nepatrně zpomalené pohyby. Důkaz toho, jak mozek pracuje nezávisle. Nabízí alternativu pro pocit okamžiku, který má být z nějakého důvodu zapamatovatelný. Troufám si dokonce tvrdit, že má přesnější formu.

 

4. prosince 2016

Obávám se, je­-li všechno skutečně tak, jak to vidíme, slyšíme nebo cítíme. Například včera ve všech ulicích Jihlavy, kterými jsem procházel, byla cítit marihuana. Točil jsem se jak korouhev, ale nikde nikdo. Přemýšleli jste někdy nad tím, do jaké …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky