Přeložil Jiří Stromšík

Atlantis 2017, 178 s.

Günter Grass o sobě ve své poslední knize z roku 2015 prohlašuje, že je „skoro na dně hrnce“. Jak se ukázalo, tato typicky grassovská metafora byla až příliš přesná – ještě v témže roce spisovatel zemřel. Tím spíš lze ocenit nejen schopnost dělat si z blízkosti vlastní smrti legraci, ale také užití citovaného kulinárního příměru. Recepty totiž tento vášnivý milovník jídla zaplnil nejeden ze svých textů. Kniha O konečnosti vznikla po Grassově autobiografické trilogii, z níž zatím v češtině vyšly svazky Při loupání cibule a Příběhy z temné komory. Protože už mu ale podle vlastních slov na epičtější náměty nezbývaly síly ani čas, nejde o ucelené vyprávění, nýbrž o soubor fragmentů a črt – jednotlivé prózy a básně zabírají většinou jednu či dvě stránky, někdy pouhý odstavec. Báseň vždy komentuje nebo rozvíjí to, co je prozaicky probráno na předchozí stránce. Totéž lze říct také o Grassových kresbách. Vyučený kameník a později student sochařství a kresby své texty vždy provázel vlastními ilustracemi a byl stoupencem klasické zobrazovací techniky. Na kresbách v přítomné knížce je však znát, že už mu prsty nesloužily tak jako dříve. Což je pochopitelné u svazku, jehož nejdelší próza se příznačně týká dvojice rakví, které si Grass a jeho manželka nechali vyrobit na míru a uskladnili je ve sklepě. Spisovatelův literární odkaz kniha nijak výrazně nedoplní, je ale melancholickým i černohumorným rozloučením pro ty čtenáře, pro něž Grass něco znamená.