Povstání beta samců

Incelové a terorismus frustrovaných

Ve Spojených státech amerických a v Kanadě se stále více diskutuje o vzpouře takzvaných incelů, tedy mužů, kteří postrádají sexuální a partnerský život a viní z toho především ženy. Někteří z nich svou frustraci řeší vražednými útoky. K poslednímu došlo před nedávnem na střední škole v Santa Fe.

„Teď když vím, že bylo deset lidí zastřeleno, můžu usnout s úsměvem,“ ulevil si 18. května na stránce Incels.me v příspěvku s názvem „Dnes se objevil další světec“ uživatel Cam the Angel, „třiadvacetiletý muž žijící v posraném přívěsu“, jak se dočítáme pod jeho anime avatarem. Následně se diskuse o hromadné střelbě sedmnáctiletého Dimitriose Pagourtzise na střední škole v Santa Fe stočí k tématu Pagourtzisovy genetiky, chvále jeho odhodlání, vtipům o jeho zaslouženém místě v panteonu řeckých bohů a úvahám o možném počátku povstání beta samců.

Necelý měsíc po činu ­pětadvacetiletého Aleka Minassiana, který na konci dubna vy­­hlásil na svém Facebooku „vzpouru incelů“ a následně dodávkou najel na křižovatce v Torontu do skupiny lidí, z nichž deset zabil a šestnáct zranil, se tak v Texasu objevil další případ frustrovaného mladého člověka, který své problémy řeší hromadným vražděním. Podle matky jedné z obětí, šestnáctileté Shany Fisherové, byl motivem střelby fakt, že její dcera Pagourtzise několik měsíců odmítala.

 

Právo na sex

Minassianův čin dostal fenomén incelů do širšího povědomí veřejnosti. Už v listopadu loňského roku ale médii prolétla zpráva, že sociální síť Reddit zrušila čtyřicetitisícovou komunitu r/Incels, jež se prezentovala jako podpůrná skupina pro lidi (převážně mladé heterosexuální muže), kteří postrádají partnerské vztahy a sex. Důvodem zrušení komunity byla existence fór s názvy jako „Všechny ženy jsou děvky“, „Důkazy, proč jsou ženy ztělesněním zla“ nebo „Holky jsou odpad využívající muže“. Komunita r/IncelTears, zdejší hlídací pes, na takovýchto fórech navíc mapovala případy výhrůžek, zveřejňování soukromých informací nebo volání po legalizaci znásilnění a vůbec násilí na ženách.

Podobná fóra a příspěvky jsou extrémními projevy pojetí světa, který obývají Chadové, tedy atraktivní a sexuálně úspěšní muži (jejich černošská verze se nazývá Tyrone), a promiskuitní ženy Stacys. Zbytek společnosti tvoří normies, běžní lidé mající přístup k sexu, a konečně incelové žijící v nedobrovolném celibátu. Přitom platí, že Stacy je pro incela nedosažitelná, což je dáno geneticky. Svět je tedy z podstaty nespravedlivý a incelům nakonec nezbývá než spolknout „černou pilulku“ poznání, že se s tím nedá nic dělat. Rezignace se pak často manifestuje otevřenou nenávistí k ženám nebo ke společenskému statu quo, jenž je důsledkem několika společenských procesů, jako byla sexuální revoluce či rozmach feminismu, který ženy osvobodil natolik, že nyní některým mužům upírají „právo na sex“.

 

Důkaz ošklivostí

Při pročítání fór na imageboardu 4chan nebo na výše zmíněné stránce Incels.me narazíme na misogynii téměř v každém příspěvku. Ačkoli se zde stejně jako na jiných fórech diskutující předhánějí ve snaze co nejvíc šokovat, zmínky o kyselinových útocích, hromadných znásilněních nebo pokračovatelích Minassiana zdaleka nejsou nevinné. Ostatně i umírněnější fóra jako r/Braincels na Redditu vytvářejí uzavřený vesmír, kde si uživatelé každým příspěvkem (ať už jde o výsměch namyšleným instagramovým postům dívek, záznam telefonní komunikace mezi ženou a arogantním Chadem, nebo vlastní zkušenost s krutým jednáním Stacys) navzájem potvrzují sdílenou vizi světa. I vzájemná podpora a soucit tak nakonec stojí na sdílené animozitě.

Přestože se v komunitě objevují i mnozí lidé, kteří skutečně touží po pomoci a zlepšení vlastního života, komunikace se odehrává v diskursu založeném na přesvědčení o nenapravitelné nespravedlnosti. Zřídka se setkáme s náznaky sebereflexe vlastních nedostatků. Vlastní „ošklivost“ je sice brána jako fakt, zároveň je však využívána jako pole, na němž je demonstrována povrchnost a zákeřnost žen i celé společnosti. Sami incelové se přitom vysmívají fotkám „zoufalých šered“ nebo „postižených buzen“, případně se utápějí v debatách o nedosažitelnosti tělesné dokonalosti Chadů. Posedlost tělesnou krásou spolu se striktně hierarchickým vnímáním společnosti (sami incelové se leckdy vnímají jako „podlidi“, zároveň ale považují ženy za podřazené mužům) mnohdy vedou ke ztrátě kontaktu s realitou a k vytváření konspirativních teorií, které životům deprivovaných osob aspoň částečně vracejí smysl.

Torontský útok v zásadě naplňuje širší definici terorismu, ovšem například kanadská bezpečnostní analytička Stephanie Carvin se obává, že by takové pojetí mohlo vést ke sporným politickým krokům a omezení svobody. Člověk by měl mít právo vyslovit názor, že by se společnost měla změnit, aby někteří její členové mohli mít sex. Problematiku je proto třeba řešit od základu, za pomoci různých sociálních programů, a snažit se lidi propadající se do komunity incelů z jejich neúnosné životní situace dostat. Pomsta na nevinných jim z jejich obytných přívěsů nepomůže.

Autor je publicista a překladatel.