Simulované subjekty

S Ianem Chengem a Hito Steyerl o umění v digitálním světě

Nástup algoritmicky strukturovaného vizuálního prostředí proměnil klasické estetické kategorie. Napětí mezi uměleckým dílem a komoditou, typické pro avantgardu, ustoupilo hyperkomodifikovanému digitálnímu světu. Kde se potom nachází politická subjektivita a jak ji uchopit za pomoci technologií, jež ji utvářejí? Na podobné otázky hledal odpověď kolektiv magazínu Glass Bead v rozhovoru s vizuálními umělci Ianem Chengem a Hito Steyerl.

Jaké jsou politické důsledky současného vývoje umělé inteligence a jak se projevují v umění? Například film můžeme označit za jeden z hlavních prostředků, které utvářely politickou subjektivitu v minulém století. Oba se věnujete rozšířenému pojetí kinematografie ve vizuálních experimentech, instalacích a technologických operacích, jež zahrnují i využití umělé inteligence pro filmovou tvorbu. Jak může kinematografie odrážet současnou podobu politické subjektivity, na jejímž utváření se podílela?

Hito Steyerl: Je nasnadě, že tradiční hollywoodský filmový průmysl bude nahrazen průmyslem virtuální reality založené na technologii počítačových her. Euforie, která doprovází rozvoj virtuální reality, se podobá optimistickým úvahám o internetu z devadesátých let. Alvin Wang Graylin ze společnosti Vive China před nedávnem zformuloval „šestnáct klíčových pouček plynoucích ze Spielbergova filmu Ready Player One“. Mohli bychom v nich snadno zaměnit termín „virtuální realita“ …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky