Jedním z pravidelně se navracejících tiků v amatérském i profesionálním (nakolik tedy lze o něčem takovém ještě vůbec uvažovat) mluvení o literatuře je leckdy až duchamorné přemítání o autorech, kteří prý celý život „píší stále stejnou, jednu jedinou knihu“. Nebohý spisovatel-kolovrátek je v takovém případě interpretován jako otrok vlastního vědomí a podvědomí, jako zvláštní formička, takový kadlub na literární text: ať už se do něj nalije jakákoli hmota, libovolné téma, vždy vám vyleze vlastně identická, stejně vkusná nádobka (nejčastěji tedy román, protože kdo by se dnes odléval s nějakými drobničkami). Někdy snad může jít o rozvažování přínosné a dílem opodstatněné, naše porozumění tvorbě Balzakově, Zolově, Rothově či Mitchellově může nejspíš takové přemýšlení pomoci prohloubit, často se ale jedná o nouzovou obrannou strategii z „krabičky argumentační záchrany“.
Zřídkakdy je však zvýznamňován a akcentován typ protilehlý, roztěkaný autor-chameleon. Není se asi čemu divit, stereotypní a unavená recenzní, školní i obecně oborová praxe napomáhá mnohem spíše předvídatelnému, nekomplikovanému konstruování autorských a dobových vývojových řad a komparací než důsledné práci s konkrétním textem: „close reading“ je namáhavé, a tak se tam švihne „bio a biblio“. Pohled do edičních plánů většiny českých nakladatelství může přitom zavdávat k úvahám, zda se upřednostňování kolovrátků před chameleony občas neodráží i ve výběru titulů k překladu. Současná britská próza je tak kupříkladu v českém překladu zastoupena velmi slušně, největší prázdné místo ale představují právě díla takových obtížně polapitelných, neustále se transformujících autorů. Ani zdaleka se přitom nemusí jednat jen o náročné, chimérickému „běžnému čtenáři“ obtížně přístupné experimentální pokusy, snažící se znovu definovat možnosti a limity literatury (například Will Self nebo Adam Thirlwell), opomíjeni zůstávají i mnozí autoři kvalitnějšího středního proudu.
Velice si vážím a s fanouškovskou nedočkavostí pro mé okolí leckdy až obtížně snesitelnou vyhlížím každou další prózu Zadie i Ali Smithových, Sarah Watersové, Iana McEwana, Juliana Barnese, Alana Hollinghursta i Salmana Rushdieho. Ještě větší překvapení ale pokaždé slibují nová díla autorů jiných, jaksi „měňavějších“. Autoři jako Ned Beauman, Toby Litt, Rupert Thomson či D. J. Taylor jsou součástí ostrovní literární scény již řadu let, jejich knihy ale povětšinou nespojuje žádná snadno formulovatelná jednota, a tak občas propadají „překladovým sítem“. Byť jen encyklopedicky strohé anotace tvorby dvou posledně uvedených přitom přesvědčivě doloží, jaká to je pro české čtenáře škoda.
D. J. Taylor je autorem dvou desítek knih, z nichž nejnovější – zábavný román Rock and Roll is Life (Rokenrol je život, 2018), který na příběhu smyšlené rockové superskupiny Helium Kids v širokém záběru zaznamenává vzestupy i pády ostrovní společnosti i populární kultury šedesátých a sedmdesátých let – vyšla v nakladatelství Constable jen před několika týdny. Kromě psaní beletrie se Taylor věnuje i literární historii a kritice, sepsal například oceňované biografie Williama Makepeace Thackeraye (1999) či George Orwella (2003) a před dvěma lety publikoval pozoruhodnou práci o ostrovním literárním životě ve 20. století The Prose Factory (Továrna na prózu). Zájem o moderní britskou literaturu a kulturu obecně jako kdyby se odrážel v širokém žánrovém rozpětí jeho próz: pozoruhodnému autorskému katalogu tak nechybí viktoriánské thrillery (Kept, Zadržovaná, 2007; Derby Day, Den derby, 2011), příběhy z alternativní historie (The Windsor Faction, Windsorská frakce, 2014) ani nostalgické výpravy za kariérními self-made many (a self-made women) třicátých až padesátých let (The Comedy Man, Komik, 2002; Ask Alice, Zeptej se Alice, 2009; At the Chime of a City Clock, Když zazní radniční zvony, 2010).
To Rupert Thomson se domácím zájemcům představil alespoň psychologickým románem Kniha zjevení (česky 2008), i jeho bibliografie ale čítá mnoho dalších prací. Strhující historický příběh o umění a posedlosti Secrecy (Tajemství, 2014), zasazený do Florencie 17. století, se tu potkává s dystopickou vizí Divided Kingdom (Rozdělené království, 2005), odehrávající se v Británii segregující své obyvatelstvo podle osobnostních typů. Ani jeden z těchto oceňovaných textů ale v češtině k dispozici nemáme. S o to větší radostí lze proto uvítat, že se nakladatelství Plus nedávno odhodlalo vydat nejnovější autorovu prózu Ty a nikdo jiný (2018), která se dokonce v českém překladu Kateřiny Klabanové objevila o několik týdnů dříve než v anglickém originálu. Alespoň jeden literární měňavec tak zase jednou nahazuje svoje mimikry i na českých knihkupeckých pultech. Nenechte si ho proklouznout.
Autor je kritik.