Bezpilotní boj s terorismem je v módě a vzhledem k tomu, že v našich končinách je o teroristické guerilly nouze, postačí trampové v maskáčích. K jejich lovu si Krajské ředitelství policie Středočeského kraje pořídilo dva drony s termovizí a už má první úlovky z CHKO Brdy. Například „tři ženy ve věku 52–62 let, které zde měly přístřešky a nad rozdělaným ohněm si vařily“ nebo „dva muže starší 60 let“, kteří „byli značně překvapeni, že se tu nesmí tábořit“. Za přespání trempířům účtují až pět tisíc korun, za rozdělání ohně v lese patnáct tisíc. Což je v bývalém vojenském prostoru, jenž byl ještě nedávno pravidelně rozrýván pásy tanků a vystavován výbuchům šrapnelů, opravdu k smíchu. Ti z nás, kteří se snaží o víkendech utíkat z kamerami prošpikovaných měst, už tedy nebudou mít klid ani v lese. Možná ale brdským trampům nadělila policie drony k letošnímu stému výročí existence trampingu, jehož tradice se formovala především v Brdech, přičemž od dvacátých do osmdesátých let čelili různým formám represe. Třeba se díky svému znovuobjevenému charakteru odbojné protisystémové činnosti tramping opět stane silnou subkulturou – jen v poněkud nezvyklých kyberpunkových kulisách.
K. Kouba
Zatímco v Česku padali kvůli opsaným diplomkám ministři jako hrušky na podzim, v Paříži se Elysejský palác otřásal kvůli dva měsíce starým záběrům z prvomájových demonstrací. Na nich je vidět policista v civilu, jak bije dvojici bezbranných demonstrantů za dohledu těžkooděnců. Policejní násilí na demonstracích většinou velký ohlas ve francouzských médiích nebudí. Tentokrát to však bylo jinak, bijec totiž nebyl policista, ale hlavní bodyguard prezidenta Emmanuela Macrona. Alexandre Benalla se prý manévrů účastnil jako pozorovatel, aby následně mohl o průběhu demonstrací referovat tomu nejvyššímu. Představa prezidentské mlátičky líčící u sklenky červeného svému šéfovi, jak zakroutili krkem pouličním živlům, co odmítají jeho skvělé reformy, je téměř dojemná. Prezident ovšem dobře věděl, že Benallovi „ujela ruka“, a mírně ho potrestal. Zřejmě pro sichr, kdyby se o věc zajímala média. Po zveřejnění záběrů vyplavalo na povrch, že to nebylo zdaleka poprvé, co si Benalla přivlastnil policejní pravomoci. Bodyguard nakonec Elysejský palác musel opustit, nevábný dojem monarchistických manýrů a paralelní policie však zůstává.
J. Horňáček
V červenci rezignovala značná část členů poroty Státní ceny za literaturu, mezi jinými i její držitel Petr Hruška, který k tomu uvedl: „Od včerejška náš stát reprezentuje odpuzující vláda, která svoje posty vyhandlovala s komunisty… Státní cena za literaturu je cenou reprezentativní, přičemž nereprezentuje pouze oceněného spisovatele, ale i vládu, jejíž vůlí je cena udělována. Nechci a nemohu se podílet na této reprezentaci vlády…“ Kolem Hruškova gesta se rozhořela v literárních kruzích poměrně ostrá debata. Státní cena, jejíž renomé je – na rozdíl od státních vyznamenání, jež si politicky přisvojili poslední dva prezidenti – značné, se stala věcí politiky. A to nikoli vinou „odpuzující vlády“, neboť i dle Hruškových slov „jde o reprezentaci nepatrnou a většinu společnosti nějaká literární cena samozřejmě upřímně nezajímá“, ale vinou odstupujících porotců. Tak jsme si zabili jednu důležitou cenu, která mohla skutečně odrážet to, co česká literatura přináší, neboť nebyla v rukou politiků, ale odborníků. Až budou své posty dávat všanc hasiči, lékaři či učitelé, protože jako státní pracovníci nechtějí spolupracovat s „odpuzující vládou“, bude ještě líp… Osobně bych jako obranu před babišizací ČR navrhoval uvážlivější kroky.
T. Čada
V sobotu 7. července dopoledne zazněla na stanici ČRo Vltava repríza komponovaného literárního pořadu nazvaného „Ahoj! aneb Na počátku byla voda“. Ten trochu překvapivě rozčeřil vody veřejné schůze Rady Českého rozhlasu, která se konala 25. července: Tomáš Kňourek tu tlumočil údajné stížnosti na daný pořad, v němž se prý objevila „tvrdá pornografie“. Někteří členové Rady, jak patrno ze záznamu schůze, pořad slyšeli dodatečně, mnozí další jej neslyšeli vůbec, ale přesto se shodli na tom, že do dopoledního vysílání nepatří. Asi je to věcí dobrého vkusu, ne každému je „provokující penis“ po chuti, ale co na tom má na dalším zasedání Rady vysvětlovat Petr Fischer, šéfredaktor Vltavy? A pokud snad členům Rady k pobouření či uspokojení (protože takový je účel pornografie) stačí jen zmínka o ztopořeném přirození, pak by asi bylo lépe, kdyby o tom diskutovali jinde než na veřejných schůzích veřejnoprávního média.
E. Marková
Dobře živení mladí muži odložili smartphony a hrubě znevážili důstojnost ostnatého drátu. Ve čtvrtek po úsvitu se několika stovkám migrantů podařilo proniknout přes bariéru do španělské enklávy Ceuta v Maroku na severu Afriky. Předvoj civilizace bránila hrstka policistů, kteří byli nuceni odrazit zákeřný útok vedený fekáliemi a dokonce vápnem, jež – jak známo i pražským neziskovým intelektuálům – leptá. Ve dnech, kdy také Čechy sužuje vlna veder, se mnohem snadněji vžíváme do evropských policistů oblečených nanejvýš do evropských plavek, jejichž evropské pokožky v africkém klimatu leptá vápno barbarů. O znečištění evropských plavek subsaharskými fekáliemi ani nemluvě. Chyběla-li politikům v Unii příležitost, aby projevili solidaritu s nejvíce postiženými, nyní se již nemají nač vymlouvat. Není a nebude Evropanem, kdo se z hloubi srdce necítí být také zasaženým policistou. Ostatně co může naše evropské hodnoty účinněji ohrozit než metání hovny a vápnem?
R. Rops-Tůma