Na kamenitém pobřeží stojí postava v kostýmu z pavího peří, v ruce drží hůl se zvířecí lebkou obestřenou listím. Po dálnici, na jejímž místě dřív bývala jedna z tepen římského silničního systému, proudí stovky aut. Z úkrytu uprostřed klasů pozorujeme obelisk, za nímž zapadá slámově žluté podzimní slunce. Objeví se krátký záběr na kamennou hlavu Zeleného muže, který v mytologii symbolizuje obrození a znovuzrození. A pak už jenom divoce praskající oheň udržovaný skupinou námořníků s trojzubci. Mezi nimi na proutěném křesle sedí osmdesátiletá žena s živýma očima. Nic nedělá, jenom pozoruje.
Všechny tyto obrazy by se klidně mohly ocitnout v leckterém z filmů obrozené folkhororové vlny. Proud obrazů ale ve skutečnosti vyvěrá z příběhu, který se obejde i bez okultních rituálů a démonů. Dokument Roba Curryho a Tima Pestera The Ballad of Shirley Collins (2018), z nějž výše zmíněné záběry pocházejí, sleduje životní osudy a tvůrčí peripetie dnes třiaosmdesátileté anglické písničkářky. Přestože Collins aktuálně zažívá možná nejdůležitější období své kariéry, ve filmu její osud evokuje spíše vzdálený archetyp. Jeden z nejklasičtějších motivů anglické lidové hudby představuje vypravěče, který se „jednoho májového jitra“ vydá na cestu a po nějaké době potká Smrt. Mohl by ale klidně potkat Shirley Collins. Ta se totiž celý život věnovala lidové hudbě s takovým zanícením a láskou, až začala sama připomínat postavu lidové mytologie.
Se svým postavením ústřední osobnosti anglického folku se zpěvačka nesmiřuje lehce. Od počátku kariéry v padesátých letech totiž sama sebe vnímala jen jako prostředníka, který má dar interpretovat hudbu vzešlou ze společné práce mnoha generací. „Zpívat anglickou lidovou hudbu je pro mě stejně důležité jako procházky po krajině Sussexu, odkud pocházím a kde stále cítím kroky našich předků,“ vysvětlovala před třemi lety v rozhovoru pro deník Guardian. „Když zpívám, je to stejné. Jako by vedle mě stáli všichni dávno mrtví lidé, kteří zpívali své písně, a tím je pro nás uchovali živé. Písně jsou dějinami společnosti. A jejich krása a síla je nezpochybnitelná.“
Collins v padesátých letech přispěla k tomu, že anglická lidová hudba pronikla z polí na koncertní pódia, na konci dekády podnikla s Alanem Lomaxem, sběratelem amerického folku, cestu po jižních státech USA, kde společně zaznamenávali autentické bluesové písně, a později začala propojovat magický svět folkloru s vlnou britské psychedelie. Na konci sedmdesátých let nastal v životě Shirley Collins zlom: po psychickém šoku způsobeném rozpadem manželství ztratila schopnost zpívat. Z obdivované královny lidové hudby se najednou stala osamělá úřednice na poště.
Nelehké, téměř čtyři dekády dlouhé období strávené v ústraní písničkářka popisuje ve své autobiografii All in the Downs (Vše mezi kopci, 2018). Živým, poetickým a zároveň úsporným jazykem vypráví nejen o životě emancipované ženy v thatcherovské Británii, ale také tematizuje úlohu hudby, krajiny a obecně přírody v každodenním bytí. Shirley Collins má blízko k folkhororovým motivům: ráda mluví o lesích, v nichž prý potkávala duchy římských vojáků, a vzpomíná i na okamžik, kdy jí před očima zničehonic zmizelo malé jehně. Odkrývá ale i témata, která jsou naprosto klíčová pro současnou Británii. Jak milovat svou zemi a nenechat se přitom semlít xenofobií a slepou adorací všeho anglického?
Po dlouhých letech přemlouvání, především ze strany svého přítele Davida Tibeta, lídra kultovní skupiny Current 93, vydala Collins v roce 2016 nové album, nazvané Lodestar. Jeho poslání vystihují hned první verše úvodní písně Awake Awake, které vyzývají Anglii, aby povstala a modlila se, protože se blíží hrůzostrašné dny a čas zúčtování. Píseň vznikla v 16. století jako reakce na londýnské zemětřesení, které zničilo část katedrály svatého Pavla, ale politická situace kolem brexitu její vyznění silně aktualizovala. Skladbu, potažmo celé album můžeme chápat jako důkaz, že lidé se během staletí zas tolik nezměnili, a lidová hudba tak může rezonovat v každé době. A těžko bychom ve 20. století, ale i v současnosti našli mnoho osobností, které do jejích dějin promluvily výraznějším hlasem než Shirley Collins.
Autor je hudební dramaturg Radia Wave.