Nádraží uzamčené v bezčasí

Reportáž o minulosti a současnosti Čierné nad Tisou

Nádražím v Čierné nad Tisou prošly velké dějiny. Naposledy, když se zde 29. července 1968 setkal Alexander Dubček s Leonidem Brežněvěm a jednali o budoucnosti Československa, v němž zrovna vrcholil obrodný proces. Jak vypadá nádraží dnes a co uvízlo ve vzpomínkách tamních obyvatel?

Prázdné nádražní hale dominoval obří trip­tych Pabjéda 1945, nápis BUFET v rudé azbuce a zhruba pětimetrová Monstera deliciosa. Východ, jak má být, ve vší své karikovatelnosti. Na dveře kdosi vylepil ceduli „nádraží je uzamčeno v čase“, tužkou dopsal „od–do“, aniž by doplnil časové údaje. Nádraží skutečně uvízlo v bezčasí a Čierna nad Tisou spolu s ním. S kamarádkou jsme vyšly na rozježděnou Železniční ulici mezi prázdné domy a zbytky barevných socrealistických budov. Za dávno zašlým Klubem železničářů jsme se daly nalevo ulicí Obránců míru a zůstaly jsme stát před hotelem Úsvit. Svými propadlými terasami, stropem prorostlým břízou, vymlácenými lustry, vysklenými okny a nasprejovaným nápisem „Night Klub“ nad zabedněnými dveřmi se úžasně hodil do rozpadajícího se města. Ale proč v Čierné nad Tisou, proboha, postavili pompézní stalinský hotel? Od hotelu vede betonový bulvár na náměstí Pionýrů. Tam jsme seděly mezi prázdnými piedestaly …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky