Scéna z lovu na vodní ptáky

Nechci tě, říkáš. Říkáš mi,

že nic necítím. Že tě necítím.

V noci polárkový dorty a urážíš se,

nemluvil, vrazil, věděl, vrazil,

nad krabičkami od polárkových

říkáš, jsi jí pořád podobnější, tý

tam v noci, místo, abys vrazil,

dortů, říkáš, nad bílými rohlíky,

nervózní sově, místo, abys mi

nemluvil slova, a v noci mi ho

tam vrazil, beze slova mi ho tam,

díváš se jako tvá matka, jíš, spíš,

vrazil, vrazil mi ho tam

a nedíval se, nepozoroval,

hluboce, hluboko. Děje se na křehké

papyrové loďce. Volavky popelavé

staví mezitím hnízdo z těch slov,

z textu hitu, v němž obstarávám

fistuli, part fistule, já, frontman

všemi milovaný, miláček bohů,

s hlasem o oktávu výš.

 

 

Báseň vybrala Michaela Velčková

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky