Superhrdinové v depresi

Kanye West a vlna smutného rapu

Dvojice letošních minialb Kanye Westa vyvolala debatu o tematizaci duševních krizí v hip hopu, kterému dlouho dominoval gangstarapový stereotyp machistického alfasamce. Obal jedné z Westových desek zdobí nápis: „Nenávidím, že jsem bipolární. Je to úžasné.“ Depresemi se ovšem chlubí i jiní rappeři. Mluví se dokonce o vlně „sad rapu“.

Na začátku roku 2008 byl Kanye West největší rapová hvězda. S deskou Graduation (2007) porazil v přímém žebříčkovém souboji rappera 50 Centa a jeho skladba Stronger vládla hitparádám na obou stranách Atlantiku. Pak ale v únoru 2008 zemřela při plastické operaci jeho matka a West propadl depresím. Na následném album 808s & Heartbreak(2008) rapoval přes vokodér o stavech beznaděje, které ho přepadly, a za desku si vysloužil negativní kritiku – aspoň tedy v žánrovém kontextu. Hip hop se v nulté dekádě dostal na vrchol pyramidy hudebního průmyslu díky proklamacím o sebevědomí a hrdosti, jež byly navázané na stereotyp cool černého alfasamce. Naopak artikulace smutku, pochyb a temných stavů duše šla přímo proti pravidlům žánru. O deset let později, na začátku letošního května, vydal Kanye West dvojici minialb Ye a Kids See Ghost (spolu s Kidem Cudim), na nichž se zpovídá ze svého boje s bipolární poruchou. Tentokrát ovšem rapový svět jeho zpověď přijímá s otevřenou náručí.

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky