O vulgarismech a úřednících

Vulgárnosti neboli sprosťárny patří k lidské kultuře odnepaměti. V klasické římské době se rozlišovalo mezi vulgárním jazykem obecného lidu a vysokou kulturou literárních nebo právních textů a projevů.

Dělení na vysokou a nízkou kulturu je sice prastaré, ale již Petroniův Satyricon ukázal, že vulgarismy a obscénnosti mohou dobře fungovat i v rafinovaných a složitých uměleckých dílech. Dělení kultury na vysokou a nízkou je ostatně možné jen za předpokladu, že jedna doplňuje tu druhou. Problém však vzniká v okamžiku, kdy do tohoto dělení začne mluvit politická moc, jejímž úkolem sice má být zajištění bezpečí a pořádku pro všechny občany, ale která přitom touží být i strážkyní veřejných mravů. Má se totiž za to, že moc, která je na straně obecných mravů, je také obecně legitimní. Proto se každá moc v moderní době pod záminkou ochrany mravů ráda rozpíná tím, že ukazuje prstem na všechny nemravy, kteří musí být ztrestáni jako patologičtí jedinci, aby zdravé tělo společnosti mohlo …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky