Host 2017, 568 s.
Na knižní prvotině Pavla Bareše, nazvané Projekt Kronos, lze vlastně ledacos obdivovat: čtyřiadvacetiletý debutant tu relativně suverénně rozehrává ambiciózní, 560 stran čítající vyprávění z ponuré, ne až tak daleké budoucnosti poloviny 21. století, kdy na světě po třetí – a náležitě jaderné – světové válce zůstalo už jen několik posledních výsep „civilizace“. Frekvence depresivních žánrových topoi má sice do uměřenosti poměrně daleko (nechybí nic, co může přispět k efektní beznaději: šerem zahalené megapole, drogy, mafie, politické machinace), v úhrnu se ale Barešovi daří budovat působivý fikční svět, do nějž zasazuje svůj, co do jazyka sice banální, díky rychlým střihům, zmnoženým dějovým liniím a střídání perspektiv ale efektivně dynamický příběh. Některé dějové odbočky by ovšem bývalo bylo lépe vypustit (například dokumentové výstřižky zde nehrají valnou roli, a tak působí ze všeho nejvíce jako trochu bezradná snaha o ozvláštnění). Stejně tak by Barešovu superhrdinskému narativu neuškodilo vše trochu lépe promyslet. Nejvíce ze všeho ale knize škodí nezvládnutý, až odbytě působící konec. V úhrnu se jedná o sice nepříliš invenční a notně povědomé, vlastně ale vcelku příjemné čtení s ozvuky žánru young adult. Výkřik z obálky, podle něhož držíme v rukou debut, který se „žene kupředu s jistotou budoucí klasiky“, je nicméně spíše důvodem k pobavenému pousmání.