Nárůst zájmu o cestování vlakem, podpořený navíc vládními slevami pro studenty a důchodce, byl už neúnosný. Zřejmě proto v polovině září České dráhy zničehonic zrušily oblíbené a levné „Včasné“ jízdenky a nahradily je – avšak pouze zčásti – „SuperAkčními“ jízdenkami. Změnu si prý vyžádala metodika výpočtu nových sociálních slev. Některé relace tak zdražily až na dvojnásobek. Po vlně mediální kritiky sice národní dopravce na exponovaných trasách opět zlevnil, slevu ale dráhy nabízejí hlavně tam, kde zuří konkurence, ať už železniční nebo autobusová. Ta ovšem funguje jen mezi velkými městy, kde koneckonců žije i „ekonomicky silnější“ obyvatelstvo. K výhodě lepšího spojení se tak přidává výhoda levnějšího lístku: dojet do Prahy ze Semil je dnes už nejen pomalejší, ale i dražší než z dvakrát vzdálenější Olomouce. Zkrátka: čím dál míň veřejná služba, čím dál víc byznys. Není to ale jen vizitka Českých drah, ty jsou k tržnímu chování víceméně nuceny. Za prostředí na české železnici odpovídá především ministerstvo dopravy – a hnutí, které ho pátým rokem řídí.