V Praze už jsme mnoho slyšeli o supermoderním a chytrém městě, jeho realizace ale stále zůstává v nedohlednu. Inspirovat bychom se mohli – překvapivě – v Polsku. Ve Vratislavi je už mnoho let centrum pokryto bezplatnou wi-fi, tramvaje jsou klimatizované a lístky si můžete kdekoliv koupit pouhým přiložením platební karty k terminálu. Krakovské dvoupatrové nádraží, společné pro autobusy i vlaky, udělá na návštěvníka větší dojem než nádraží v Berlíně. V kdysi chudém Gdaňsku vyrostla v 21. století nová rozsáhlá muzejní čtvrť, nabízející mimo jiné soudobý výklad dějin Polska i celé Evropy. Průmyslové Katovice se zase chlubí moderní koncertní síní. Cizince, kteří do Česka přijedou z Polska nebo ze zemí bývalého SSSR, šokují špatné silnice, mizerné internetové připojení, nepoživatelná česká kuchyně a všeobecně panující nevkus. Když Prahu v červenci navštívil známý ruský galerista a sběratel Marat Gelman, na svůj hojně sledovaný facebookový profil napsal: „Celkově je to město, kterému nezáleží na tom, jak vypadá. Jak mi vysvětlili přátelé, mají tady slůvko ‚zbytečné‘. No a design a komfort, to je tady ‚zbytečné‘.“
M. Tomek
Geolog, filosof, klimatolog a teoretik všeho Václav Cílek přišel s další apokalyptickou vizí budoucnosti. Tentokrát nás ale nevaroval před nájezdy migrantů, nýbrž před dobytkem. Jeho malthusiánství dostalo nový náboj, když zjistil, že krav je dvakrát více než lidí. Navíc zamořují planetu, ničí klima, takže pokud se lidé nestanou vegetariány, zahynou. Dvě procenta české populace, která se už masem nestravují, by mohla zajásat. Jenže Cílek káže seitan a pije dršťkovou. Sám přiznává, že jako masožrout spásu světa odkládá na bedra budoucí generace. Cílek je dítětem své doby. Čerstvá studie environmentalistů z brněnské univerzity totiž ukázala, že rozporem mezi ekologickým myšlením a chováním trpí většina Čechů. Všichni se sice hrdě hlásí k ochraně přírody a třídí odpad, málokdo si ale odepře létání letadlem, natož aby se kvůli takové malichernosti, jakou je záchrana planety, vzdal masa. Autoři studie přitom tvrdí, že jeden steak se co do spotřeby vody rovná zhruba třiceti koupelím ve vaně. Doufejme, že si masofilové typu Cílka neodnesou z tohoto výzkumu pouze to, že se ke snížení uhlíkové stopy stačí přestat mýt.
M. Veselá
Tak už dorazila postautonomie i k nám do republiky. Jak to Kolektiv 115 vlastně myslí s bojem proti gentrifikaci? Skanska na vltavském nábřeží Holešovic investuje do luxusních apartmánů, a protože tu kotví také loď Altenburg 1964 Martina Kontry, kam je teď cool chodit na klubové techno, aktivisté na pozemcích developerské firmy připraví stanové městečko s workshopy informujícími pod názvem Vzpurná Praha o bytových úskalích kapitalismu. Ať už pořadatelé cílili na novináře nebo hipstery, nakonec se zase sešlo jen levicové ghetto. Bez dobré analýzy jsou aktivisté odsouzeni k tápání a izolaci. Zatímco stárnoucí čtyřicátníci se v Berlíně kdysi inspirovali pro Ladronku, mladí revolucionáři se tam dnes zřejmě jezdí učit, jak namísto squatů podporovat hausprojekty a protestovat bez revolty.
T. Schejbal
Ačkoliv politici většinou cestují jen mezi politickými stranami, některým z nich se poštěstí působit i v různých státech. Ke krátkému výčtu lidí jako Gerry Adams či Daniel Cohn-Bendit brzy přibude bývalý francouzský premiér Manuel Valls. Ten má nový džob na druhé straně Pyrenejí: bude v barvách pravicových Ciudadanos kandidovat na primátora Barcelony. Valls neodchází z Francie s nejlepší pověstí. Jeho působení v předchozím volebním období výrazně oslabilo prezidenta Hollanda a rozklížilo socialistickou stranu. Není divu, že současný „gensek“ socialistů o Vallsovi říká, že z Paříže odchází pokryt dehtem a peřím. V Barceloně bude srdnatý Manuel bojovat proti hydře populismu, která v katalánské metropoli má hned dva krky: národněobrozenecký a alternativně levicový. Ten druhý zastupuje primátorka Ada Colau, která navzdory křehkosti magistrátní koalice zůstává mezi svými občany tuze oblíbená. Valls se tak vrací ke sporu dvou levicí – té liberální, blairovské, kterou hájí, a té sociální a alterglobalizační, jež mu leží v žaludku již drahnou dobu. Vzhledem k předchozím výsledkům svého soupeře ovšem Ada Colau může spát klidně.
J. Horňáček
Jak na dotace? Musíte namíchat takový koktejl, že na ministerstvu budou zamotaní jak včely. Takovým způsobem komentoval své praktiky vyluzování stamilionových částek někdejší šéf nejbohatší české neziskovky – fotbalového svazu – Miroslav Pelta. Prozradily to další zveřejněné policejní odposlechy hovorů, které vedl s bývalou náměstkyní ministerstva školství Simonou Kratochvílovou. Bývalý šéf českého fotbalového svazu se v nich spolu s „miláčkem“ Kratochvílovou a „Mirkem“ Janstou s radostí pasuje do role univerzálních vojáků. Prý dokážou žít stejně dobře na ulici i ve Four Seasons. Pelta by se mohl během svého výkonu trestu, pokud ho soud v kauze manipulace rozdělování dotací pošle za mříže, živit jako reklamní tvůrce nebo rovnou scenárista. Jeho potenciál je nezměrný a ani po letech neztrácí na síle. O zkorumpované cestě Sparty k titulu mluvil jako o „cinklém jaru“ už před patnácti roky. Médiím poté tvrdil, že „cinklé“ měly být prý klíče, ale z odposlechu to nějak vypadlo. A nyní nás baví chválením Kratochvílové za to, že ví, kudy běží zajíc. Kudy však poběží jeho mysl, až bude v soudní síni rozplétat své zvířecí metafory, nemůžeme u muže s přezdívkou „Velkej čáp“ tušit ani náhodou.
V. Ondráček