Přeložili Jarmila Horáková a Tomáš Vašut
Herrmann & synové 2018, 253 s.
Jméno rumunského prozaika Dumitra Ţepeneaga (nar. 1937) u nás není neznámé – už před deseti lety vydalo nakladatelství Dybbuk jeho úspěšný román Hotel Europa. Výbor Probuď se do snu má seznámit čtenáře s autorovou starší tvorbou, spjatou s „oneiristickým“ směrem v rumunské literatuře šedesátých let, který tak byl pojmenován podle psychologického termínu označujícího prodloužení snového stavu do bdělosti. Mohlo by se zdát, že oneiristé navazovali na meziválečné surrealisty; na rozdíl od nich však neusilovali o zkoumání podvědomí a zachycování prožitých snů, nýbrž o vědomé vytváření „reality analogické snu“, a to propojováním snových obrazů prostřednictvím autorovy bdící racionality. V pětatřiceti krátkých prózách Ţepeneag rozvíjí s obsedantní naléhavostí motivy, jako jsou levitující ženich s nevěstou, akrobati křepčící kolem šibenice nebo tramvajová trasa, jež končí v pustině obývané obrovskými agresivními ptáky. Českého čtenáře nejspíš zaujme poslední text výboru, Heautontimorumenos, věnovaný in memoriam Janu Palachovi: „… vím že mě čeká stejná otřesná podívaná na stejnou hrůznou scénu osvětlenou jedinou lampou tam ve sněhu mučení které se stále opakuje protože nemám odvahu dívat se až do konce a já sám jsem tedy vinen právě kvůli mně to nemůže skončit jelikož jsem takový zbabělec…“ Ţepeneag jako jeden z mála rumunských intelektuálů pochopil význam Palachova činu a veřejně se k němu přihlásil.