Jsem termovangelista a saunitarián

S Jackem Tsonisem o kulturních podobách a funkcích sauny

Kouzlu finského stylu saunování propadá v Česku čím dál větší množství lidí. Zeptali jsme se proto předsedy australské asociace finské sauny, který se snaží iniciovat vznik „sauna studies“ jako zvláštního interdisciplinárního vědeckého oboru, v čem vidí specifičnost sauny jako kulturního fenoménu.

Pokoušíte se v současnosti založit zcela nové pole akademického bádání: studia sauny. Není to ale jen další projev panující akademické módy mít specializované obory na vše od metalu po kulinářská umění? Proč to osobně považujete za důležité?

To je zcela oprávněná pochybnost. Sám snahu o založení samostatného akademického pole odůvodňuji tím, že panuje hlad po novém impulsu pro komplexní vědecký výzkum saunování. Potřebujeme vytvořit globální výzkumnou komunitu, pořádat konference s mezinárodní účastí a především založit recenzovaný časopis, kde by mohli odborníci předkládat na jednom místě různorodé a dosud nespojované oblasti bádání – od lékařského pohledu po sociologický. Vytvořit samostatné pole je čistě strategický tah, který, jak doufám, vnese do této sféry více energie.

 

Na svém twitterovém účtu se označujete za „termovangelistu“ a vaše původní odborné zaměření směřovalo spíše k sociologii či antropologii náboženství. Doufám, že podle vás snad není saunování nějakým typem náboženství?

Slovo „termovangelista“, kterým přeneseně míním svou potřebu „šířit správný žár“, po­­užívám pochopitelně jako slovní hříčku, má pro mne ale i naprosto vážnou složku. Netvrdím, že by sauna představovala nějaké náboženství, spíše je snad pro své přívržence životním stylem, ale jsem určitě zvědavý, co by vzniklo, kdy by se o to někdo pokusil – proto jsem také vytvořil pojem „saunitarián“ coby novou náboženskou identitu. Z tohoto popisu mé činnosti je doufám jasné, že jde nejen o dlouhodobý intelektuální a striktně vědecký, ale také o umělecký projekt. Smyslem je hlavně zábava, ale svoji zakotvenost v socio­logii náboženství využívám k tomu, abych jí dodal pevný myšlenkový základ. V blízké době na toto téma budu publikovat více.

 

Kdy plánujete spustit ohlašovaný International Journal of Sauna Studies? Máte ve svém úsilí nějaké předchůdce, nebo se považujete za průkopníka?

Existuje mnoho předchozích pokusů vytvořit odborný časopis o fenoménu sauny a je­den takový dokonce po několik desetiletí v minulém století německo­-finsky vycházel. Takže určitě nejsem průkopník. Ale všechny tyto snahy skončily, a někdo proto musí hnutí znovu postrčit. Rozhodl jsem se být aktivní. Doufám, že časopis konečně spustíme v příštím roce, ačkoli se věci v této počáteční fázi hýbou k mé nespokojenosti velmi pomalu.

 

Že v minulosti časopis věnovaný bádání nad fenoménem sauny vycházel finsky, asi nikoho nepřekvapí, odkud se ale vzala ta němčina? Co stojí za popularitou saunování v Německu?

Mezinárodní saunová asociace má více než dvacet členů, ale finská a německá organizace jsou jednoznačně největší. Nejsem si úplně jist, jak k rozšířenosti saunování v Německu došlo, vím jen, že ve třicátých letech minulého století inicioval velký zájem o finskou saunu nacismus, což je ostatně vidět i v Olympii Leni Riefenstahlové, a poté v roce 1947 oficiálně vznikla organizace Deutsche Sauna­-Bund, která funguje dodnes. Detaily této části historie ovšem nejsou moc probádané, takže to představuje potenciálně velmi zajímavý výzkumný projekt.

 

Sauna je nepochybně mezikulturním jevem, je její finská verze opravdu onou původní? Dá se nějaká forma sauny označit za archetypální?

Mluvíme­-li o příkladech z celého světa, preferuji označení „thermic bathing“, který jednoduše znamená lázeň horkem. To pak může zahrnovat cokoli od finské sauny přes ruskou banju a turecký hammam po potní chýše původních Američanů. Finská sauna je dnešní globální standard, ale k tomu došlo až v padesátých letech minulého století. „Thermic bathing“ vždy hraje v kulturách, v nichž se vyskytuje, důležitou úlohu a obvykle má prastarou tradici. Proklamované funkce sauny samozřejmě souvisí se zdravím, ale neméně důležité jsou i sociální funkce a v některých případech i funkce náboženské, alespoň z hlediska historického.

 

Existují nějaké skutečné zdravotní benefity saunování, nebo jde jen o formu kulturního placeba?

Máme spoustu důkazů, že sauna prospívá zdraví. Bohužel existuje opravdu málo reprezentativních studií s větším počtem účastníků, a to je třeba důvod, proč potřebujeme iniciovat další výzkum a mezinárodní spolupráci. Například máme dostatek důkazů pro tvrzení, že sauna má mnoho zdraví prospěšných dopadů, není to ale dostačující pro to, aby mohla být předepisována jako běžný zdravotní zákrok, který by podporoval stát a proplácely zdravotní pojišťovny. Existují ovšem právě i společenské benefity, které zatím zůstávají zcela neprobádány. To, že má sauna kromě fyzické stránky těla kladný dopad i na duševní zdraví, je samozřejmou osobní zkušeností lidí, kteří saunu rádi navštěvují, ale abychom přesvědčili stát a další vlivné orgány, že je to dále využitelné, potřebujeme vědecké důkazy.

 

Na vašem blogu o saunování se objevila hesla jako „Oddáni sauně a sociální spravedlnosti“ či „Globální saunová revoluce“ – zdá se, že pro vás má sauna specifický politický význam?

Mám za to, že sauna může být mocnou společenskou silou, protože propaguje dvě věci, z nichž ani jedna není pro globální kapitalismus prioritní: péči o tělo a péči o komunitu. Proto si myslím, že větší rozšířenost saunování může společnosti jenom prospět. Existují jistě důležitější bitvy, které budeme muset v blízké budoucnosti svést, nikdo ale nebojuje za saunu, a proto se mi osobně zdálo vhodné zvolit to jako svůj vlastní příspěvek, jemuž mohu zasvětit život.

Jack Tsonis (nar. 1986) vyučuje sociologii, evropské dějiny a metody výzkumu na Western Sydney University. Je zakladatelem a předsedou The Australian Sweat Bathing Association, iniciátorem vzniku nového akademického pole studií sauny a aktuálně se chystá spustit nový odborný časopis, který by prezentoval interdisciplinární výsledky mezinárodního vědeckého bádání v oblasti saunování.