Mladá členka katolické církve se rozhodla k tichému protestu během mše arcibiskupa Dominika Duky u příležitosti výročí zvolení Jana Pavla II. Přímo v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha během večerní mše poklekla v podprsence, s trnovou korunou na hlavě a nápisem „Proč jste nám nasadil korunu z trní?“ na obnažených zádech před kázajícího kardinála Duku. Podle vlastního prohlášení tím reagovala na skandální homofobní a šovinistické kázání Petra Piťhy o Istanbulské úmluvě, které hlava české katolické církve podpořila. Připomeňme, že monsignor Piťha při svatováclavském kázání na tomtéž místě strašil například tím, že homosexuálové budou brzy prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu a heterosexuálním párům budou odebírány děti, které následně poputují do „pracovně výchovných táborů vyhlazovacího charakteru“.
V sobotu 13. října se po celé Francii konaly demonstrace, které požadovaly, aby politici začali okamžitě jednat ve věci globálního oteplování. Podle odhadů se po celé zemi sešly desetitisíce lidí, přičemž největší protesty se odehrály v Paříži a v Marseille. Nikoli náhodou lidé vyšli do ulic přesně týden poté, co byla zveřejněna analýza OSN, která tvrdí, že na záchranu planety zbývá lidstvu pouhých dvanáct let. Bez celosvětové koordinace opatření proti globálnímu oteplení nás podle OSN nemine klimatická katastrofa.
V Maďarsku začala platit kriminalizace bezdomovectví, která je dokonce součástí ústavy. Všeobecný zákaz výskytu bezdomovců na ulicích předpokládá, že ti z nich, kteří odmítnou jít do azylových domů, půjdou povinně pracovat, nebo dokonce do vězení. Represivní politika vůči bezdomovcům je součástí politiky Viktora Orbána dlouhodobě. Zdařile ji přitom kombinuje s protiimigrantskou rétorikou. V Evropě dosud neexistoval stát, kde by se k podobnému kroku odvážili, i když politiků, kteří navrhují vytváření různých bezdomoveckých táborů, by se i v Česku našlo dost. Paradoxem novelizace zákona o bezdomovectví je skutečnost, že v ubytovnách pro lidi z ulice není dostatek místa a řada z nich tamní podmínky označuje za nehorázné.
Před padesáti lety afroameričtí sprinteři Tommie Smith a John Carlos na olympijských hrách v Mexiku vstoupili do dějin černošského emancipačního hnutí, když během poslechu americké hymny na stupních vítězů zdvihli zaťatou pěst v černé rukavici. Známé gesto je vyjádřením odporu proti diskriminaci černošské komunity ve Spojených státech a bývá spojováno se Stranou černých panterů. Oba sportovci byli následně suspendováni, nemohli najít práci a jejich rodiny se staly terčem výhrůžek a šikany.