O rodičích pana Krbce - literární zápisník

Seriál o kastelánu panu Krbcovi, duchu Ru­prechtovi i početném zvířecím ansámblu z hradu Kulíkov je neodmyslitelně spjat hned s dvěma výtvarnými podáními: v tom starším, večerníčkovském (třináctidílný ­seriál O zvířátkách pana Krbce byl poprvé vysílán v letech 1980–1981, navazující Strašidla z Kulíkova pak vznikla v roce 2010), se kresby ujal slavný karikaturista Vladimír Renčín, zatímco v pozdějším zpracování komiksovém (otiskovaném pod názvem Na hradě Kulíkově v Knihovničce Čtyřlístku v letech ­1983–1987) příběhy nakreslili Ivo a Eva Šedivých. Pamatuji si, jak mě coby malého „aspiranta myšlení o komiksu“ ta výtvarná rozrůzněnost napoprvé trochu mátla, nad pochybnostmi ale záhy převážila radost ze setkání s oblíbenými hrdiny a prostředími. Tím, co v mých očích Kulíkovu dodávalo jeho přitažlivost a zábavnost, totiž nakonec nebylo to či ono podařené výtvarné zpracování, ba ani výborný hlasový výkon vypravěče Josefa Abrháma, ale byly to příběhy samotné, onen zábavně zkonstruovaný a s hravostí a invencí rozvíjený, trochu tajemný, atmosférický svět pozapomenutého hradu a jeho obyvatel.

Jména Petra Chvojky a Stanislava Havelky jsem tehdy neregistroval, jakkoli to byli právě tito dva, kdo všechny kulíkovské příběhy vymysleli a napsali. V seriálové vizuální naraci určené dětem – v komiksu i animovaných cyklech – se pohříchu leckdy stává, že scenáristé a autoři příběhů zůstávají trochu ve stínu svých kreslících kolegů. Pro Chvojku s Havelkou – dlouholeté skvěle sehrané tvůrčí duo, jež od sedmdesátých let 20. století vytvořilo řadu oblíbených prací pro děti v obou zmiňovaných oblastech – to platilo bez výhrad: kromě Krbce a Ruprechta dala jejich neutuchající představivost vzniknout též televizním vyprávěním o sourozeneckém duu Jája a Pája (známém též pod označením „vnuci dědy Lebedy“), Šavlojedy či Sedmibarevný týden.

Od sedmdesátých let byli také oba autoři věrní Knihovničce Čtyřlístku, pro kterou společně připravovali rozsáhlý, nedávno trojsvazkovým souborem reeditovaný seriál Polda a Olda, pojednávající o přátelství kluka a skřítka. Jednotlivé epizody oblíbeného, vtipně rozvíjeného cyklu brilantně kresleného Jaroslavem Malákem bývaly přitom zprvu podepisovány především jménem Chvojkovým, podle jejich vzpomínek ale na příbězích téměř vždy pracovali společně a volbu toho, komu bude daný příběh připsán, ovlivňovaly spíše provozní podmínky, související s možnostmi volné autorské tvorby v normalizačních časech. Oba dva byli totiž původním povoláním ekonomové a této své práci se po léta rovněž s úspěchem věnovali: Havelka ekonomii učil na vysoké škole a Chvojka se jí oddával prakticky i akademicky v Ekonomickém ústavu ČSAV.

Chvojka s Havelkou – tentokráte dokonce pod společným pseudonymem Stanislav Hojka – se také stali vůbec prvními scenáristy, kteří si po mnoha letech výhradního působení geniální Ljuby Štíplové mohli vyzkoušet vytváření příběhů čtveřice z Třeskoprsk. Dvojice jejich rozsáhlých vyprávění Cirkus Pepi a Cesta kolem světa přinesla na přelomu osmdesátých a devadesátých let do Čtyřlístku nový vítr a pomáhala definovat epičtější, napínavější podobu tradičního seriálu „pro nové časy“. Oba se pak k Fifince, Myšpulínovi, Bobíkovi a Pinďovi příležitostně vraceli i v letech následujících: jednotlivými scénáři k seriálu přispívali až do roku 2010 (Chvojka), respektive 2018 (Havelka).

Karikatuře, komiksu, animovanému filmu a vůbec celé té rozsáhlé a nesporně honosné tradici české vizuální kultury 20. století určené dětem se v posledních letech dostává zvýšené pozornosti, na scenáristy a jejich přínos se ale až příliš často zapomíná. „Bornův“ Cour a Courek vychází v dalších a dalších vydáních, ale obávám se, že jen málokomu při vzpomínce na toto kočičí duo vytanou též jména Jana Kloboučníka a Svatopluka Hrnčíře. I těmto trochu ve skrytu pracujícím snovačům příběhů, které vykreslí někdo jiný, bychom však měli věnovat pozornost a docenit jejich přínos. Autorské cesty Petra Chvojky a Stanislava Havelky byly po desetiletí těsně propojeny a rozhodnutím osudu se oba i nedlouho po sobě vydali na cestu poslední. Petr Chvojka zemřel 24. února, Stanislav Havelka 21. září letošního roku.

Autor je bohemista.