Obyčejná zpráva o letošním Tabooku - literární zápisník

Rozhoupal jsem se letos – po několika letech – k cestě do tabookového Tábora. Cesta po kopcích Vysočiny, krátká návštěva věčně polomrtvého Humpolce, otevírání průzorů na Českou Sibiř a nakonec rychlé klesání do jižních Čech. Cosi zvláštního na té cestě je, necelé dvě hodiny v pohybu napříč vysídlenými kraji, nahlodanými kůrovcem. A o to je zajímavější, že na jejím konci čeká možnost nahlédnout do nakladatelské kuchyně. Tabook je mi poslední příležitostí, jak úplně nezanevřít na provoz knižních veletrhů. Jsem vůči nim totiž zatrpklý, přiznávám, že davy, kterými je nutno se prodírat v Havlíčkově Brodě nebo na Světě knihy, jsou mi na obtíž. Stovky čtení, nekonečné diskuse, pohled na politiky, kteří se přišli vykoupat v ovacích, toť zážitek jen pro silné nátury. Odjíždím s tím, že Tabook je jiný, v paměti chovám vzpomínku na večer, během něhož jsem potkal pár známých, zúčastnil se bizarního vystoupení BKS a domů odjížděl s přiměřeným počtem nových knih.

A opravdu, stačí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky