Prohnilý klér

Po premiérovém uvedení na festivalu v Gdyni a následně i v kinech se snímek Wojciecha Smarzowského Kler stal v Polsku diskutovanou společenskou událostí. Nekompromisní kritika polské katolické církve je zároveň chytře vystavěným sociálně kritickým filmem.

Nejdiskutovanějším snímkem letošní filmové přehlídky v Gdyni se nestal zahajovací Kamerdyner (Komorník), okázalá historická telenovela tematizující všemožná národní traumata, ani vítězná Studená válka (Zimna wojna), jejíž kvalita je sice nezpochybnitelná a nezpochybňovaná, ale také už poněkud okoukaná. Jako nejkontroverznější se ukázal Kler (Klér) režiséra Wojciecha Smarzowského.

Kler odhaluje stav současné polské církve od obyčejných farářů po osobnosti na vrcholu hierarchie – a nenabízí divákům příjemný pohled. Snímek začíná jako rozdováděná komedie o opilých páterech, ale krok za krokem, s každou další interakcí, s každou další vystupující postavou, předestírá stále více znepokojující obraz organizace zkažené už ve svém jádru. V každé části je představeno tolik problémů, že by to vydalo na zápletku samostatného filmu. Problémy instituce gradují až do posledního okamžiku. Vztah k okolnímu světu nebo snad Bohu zde skoro neexistuje, katolická církev tvoří svět ve světě, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky