#24/2018

normalizace

editor
Vydání: 21/11/2018
editorial

Atraktivita antikomunismu jako zásadního formujícího elementu polistopadové identity v posledních letech výrazně vyčpěla. I díky tomu se historiografie na normalizaci začíná dívat i z úhlů, které byly před nedávnem nemyslitelné – čímž samozřejmě není myšleno laskavé ostalgické retro. I když někteří stále chápou střízlivý historiografický přístup k normalizaci jako traumatizující zlehčování zločinů komunismu, bez přehodnocení se nedostaneme k tomu, abychom byli schopni nahlédnout současnou realitu. Ideálním vstupem do tématu je rozhovor s historikem Michalem Pullmannem, který se zmiňuje mimo jiné o tom, že normalizační režim měl i své významné modernizační a emancipační motivy. Také se dozvíme, že normalizace k nám nespadla „odněkud z Ruska nebo z Marsu“ a že neskončila zničehonic 17. listopadu 1989. Pullmann mluví i o důkladném plánování populární kultury, jehož výsledkem byly filmy a seriály, které mají dodnes vysokou sledovanost. Radek Buben ve svém eseji zpochybňuje bondovské paralely seriálu Třicet případů majora Zemana a Martin Babička analyzuje vědeckofantastické Návštěvníky. „Normalizační produkci (bez ohledu na to, zda patří do proudu oficiálního umění či ineditní literatury) necharakterizuje nostalgie, nýbrž melancholie,“ píše Jan Kolář v textu o podstatě normalizační literatury. Literární vědec Petr Šámal v rozhovoru vysvětluje, že cenzura se může za určitých podmínek stát produktivní hodnotou. Ještě se vraťme k Návštěvníkům, iniciačnímu seriálu mého dětství: nahé plavání mezi delfíny a svět bez peněz i válek – to je budoucnost, o které sním dodnes…

komentář

Proti ztrátě paměti

recenze čísla

V narkotickém zapomnění

Laurent de Sutter o kapitalismu pilulek

literatura

Dlužnická lobby rdousí republiku - jednou budem dál

Hororové krajinky

Povídky Philipa Fracassiho

Volání umírajících brachiosaurů - literární zápisník

Zajímá mne vyjednávání a moc

S Petrem Šámalem o literární historii a kultuře socialismu

Četba pozdržených slz

Normalizační texty a jejich melancholie

film

Ach, díky, vědo, díky!

Návštěvníci a dějiny normalizační budoucnosti

Umění trpí jako vše ostatní

S Andrzejem Jakimowským o polské společnosti a filmu

divadlo

Když je demokracie stupidní

Kontemplace namísto útoku

Poznámky k inscenaci Konzervativec v divadle Komedie

Variace na popfašismus

hudba

Alternativa alternativy

Hluk a improvizace na letošním „festivalu hutné hudby“

výtvarné umění

Jednota v mnohosti

O identitách amerického člověka

Oslava všeho a ničeho

Freespace na bienále architektury v Benátkách

galerie

András Cséfalvay: A Case of Pluto

András Cséfalvay: A Case of Pluto

esej

Hrdina pro naši mládež

Dvě tváře normalizace a majora Zemana

rozhovor

Normalizace byla i modernizační

S Michalem Pullmannem o líbivosti diktatury a tvorbě konsenzu

...
beletrie

Victor se vrací

zahraničí

par avion

Z brazilského tisku vybral Michal Špína

Vítězství demokracie s háčky

Volby do amerického Kongresu

společnost

Co bude, až zbudeme jen my?

Nepřirozený příběh vymírání druhů

Husák porodil Česko - společenský zápisník

Neslýchaný tón

Budovatelský funk v románu Karla Veselého

Teorie elit ve službách politiky?

Normalizační kritika expertních týmů

odpor

Fotbalové mimikry

Kopaná v českém undergroundu

napětí

minirecenze

minirecenze

Radek Štěpánek: Hic sunt homines

...

Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

...
eskalátor

eskA2látor 1

...

eskA2látor 2

...

eskA2látor 3

...