Victor se vrací

Povídkou kolumbijského spisovatele Tomáse Gonzálese, která popisuje neúspěšnou cestu na letiště i unavenou atmosféru přímořského města, probleskují nezřetelné vzpomínky na životní chyby titulního hrdiny i jeho nesplnitelné sny.

Poradili mi, že mám jít tři bloky na sever a zahnout doprava. Pak prý ujdu půl bloku a na východní straně ulice najdu ceduli autobusové zastávky, napůl schovanou za větvemi magnolie. Při každém kroku mi v tašce chřestily rumba koule havanské opice na baterky, kterou jsem již před dvanácti lety koupil holčičce před odjezdem z New Orleansu, kde jsem žil téměř tři roky. A magnolie a cedule tam stály uprostřed téměř dokonalého kruhu opadaných květů.

Když zafoukal vítr, zdálo se, že je chladno, ale ve skutečnosti bylo horko a člověk se cítil ulepený a potil se. V tom horku vzpomínky začínaly páchnout jako pošlý pes v mangrovnících v poledne: „Zatracenej magore,“ řekla a krev jí tekla z úst a z nosu.

V autobuse mi klimatizace osušila spánky a záda. Šest nebo sedm zastávek, řekli, a vystoupíte před velikou budovou se dvěma komíny, což je energetický závod. Zeptejte se řidiče. Je tam stanice metra. Ale v pravou chvíli jsem se zeptat zapomněl, přejel jsem, řidič zastavil …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky