Autonomové na svatbě Beránkově

Apokalyptické rysy anarchistické politiky

Souvislosti mezi starověkou apokalyptickou literaturou a některými směry anarchistického myšlení vybízejí k úvahám o smyslu lpění na ideové čistotě a ortodoxní radikalitě. Jak by ale měla vypadat revoluční reálpolitika?

Autoři starověké apokalyptické literatury ve svých vizích cestovali dějinami provázeni andělem nebo jinou božskou bytostí. Snažili se povznést nad útlak, utrpení a zmatek své doby a zahlédnout pevný božský plán, který trvá navzdory střídajícím se věkům s jejich vládci, aby se dobrali ujištění o příchodu spravedlivého řádu. Není náhodou, že velká část apokalyptické literatury vznikala v malých ohrožených komunitách, kterým nezbývalo mnoho důvodů k radosti ani mnoho možností k jednání. Poslední strategií bylo čekat, až se věci změní. Nebeská kniha života se jmény spravedlivých, do které mohl nahlédnout apokalyptický vizionář, byla ujištěním, že ačkoli na zemi jsou pevné postoje příčinou pohrdání a útlaku, na nebi si jich někdo všímá a bude si je pamatovat. Takovéto apokalyptické pojetí dějin je velmi blízké určitému směřování v anarchoautonomním hnutí. Tato tendence přitom sílí spolu s důrazem na povstalecké prvky.

 

Skutky svatých

Jeden přítel kdysi poznamenal, že …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky