Náš člověk v kambriu

Ptáci a jiná znamení Slavomíra Kudláčka

Leitmotivem poslední sbírky Slavomíra Kudláčka je letní žár a všeobecný úpadek pardubické periferie. Její síla spočívá ve schopnosti nahlédnout časové horizonty delší než lidské dějiny. Jakmile však autor začne tepat své současníky, ztrácí glanc.

Prostorem Kudláčkovy básnické knihy Ptáci a jiná znamení jsou Pardubice a jejich okolí. Za určující motiv, kolem kterého je vystavěna celá sbírka, je vzat zážitek z léta předloňského roku. Tehdy básník s poraněným kolenem „v náhlém přetržení letního rozmachu aktivity zíral na ztracené obzory“ zdecimované periferie staré čtvrti. Právě tam ho uprostřed vlny veder – uzavřeného mezi betonovými „lágry paneláků“ s výhledy na balkóny, kde se „v mastném a páchnoucím infernu objevovali lidé s pivem a grilováním“ – zachvátil náraz prázdnoty a marnosti a opanoval ho hněv.

 

Proroctví z antropocénu

Slavomír Kudláček je nejpozději od sbírky Schůzka v lomu (2009) v líčení zážitku prázdna a z něj plynoucích emocí nesmírně vytříbeným autorem. Žádná z básní prvních dvou oddílů nové sbírky proto nevyzní nepřesvědčivě, natož slabě. Líčení je poněkud zobecnělé, zabstraktnělé, ale zároveň jedinečně střízlivé, jak si snad žádá samo prázdno, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky