Nenávist sílí

O pochybném vztahu demokracie a násilí

Představuje násilí jedinou odpověď na vládu kapitalismu, jak je přesvědčen francouzský radikálně levicový anonymní kolektiv Invisible Committee? Časopis Zeit dostal jako jeden z mála příležitost položit Neviditelnému výboru několik otázek. Skupina ovšem neodpověděla přímo, nýbrž prostřednictvím citací.

Mesiáš přijde, až ho už nebude zapotřebí. Foto Alejandro Nájera

Proti komu by mělo být namířeno budoucí povstání? Jak lze v džungli postmoderny nalézt politického protivníka?

„Vrchnost si za to může sama, že si z chudých dělá nepřátele. Když se nemá k tomu, aby příčiny vedoucí k nepokojům odstranila, jak by mohl být dlouhodobě klid?“ (Thomas Müntzer)

 

Co ve vás vyvolává jistotu, že lze nalézt alternativu k pozdnímu kapitalismu? Neprofitujeme snad z tohoto systému všichni, a to včetně vás? Můžeme se zbavit jeho nevýhod, aniž bychom přišli o výhody?

„V těle společnosti, v jejích třídách, skupinách i v jedincích samotných vždycky existuje něco, co se v určitém slova smyslu vymyká mocenským vztahům; něco, co už není více či méně formovatelnou či naopak formování se vzpírající surovinou, ale odstředivým pohybem, protichůdnou, osvobozenou energií. Plebs jako takový bezpochyby neexistuje, ale existuje cosi plebejskéhonacházíme to v tělech a duších, v jednotlivcích, v proletariátu, v měšťáctví, a to v různé míře, formách, energiích, a je to různého původu. Tahle plebejskost nepředstavuje ani tak vnější svět mocenských vztahů, jako spíš jejich hranice, jejich rubovou stranu, jejich odvetný úder. Na mocenské výpady reaguje pohybem vyproštění se.“ (Michel Foucault)

 

Co je důležitější: revoluce v politicko­-hospodářském prostoru, nebo revoluce v myslích lidí, jakési stvoření „nového vědomí“?

„To, že měnění okolností a lidská činnost spadají vjedno, lze pojímat a racionálně pochopit jen jako revoluční praxi.“ (Karl Marx)

 

Bylo by správné vrátit se k národním a regionálním národohospodářstvím a hospodářským prostorům s vlastní měnou?

„Národní úroveň, která dlouhou dobu tvořila středobod politických aktivit – ať už z hlediska státu nebo revolucionářů –, se stala prostorem bezmoci, jež je příčinou sílící národnostní nenávisti. Pro nás už je koncept národa jako rámce, ke kterému se vztahujeme, přežitý, zhroutil se sám do sebe, a nejen proto, že to byl odjakživa reakcionářský paskvil. Tady už si není co vyvzdorovat. Stát nám naservíruje, co Trojka uvaří. Pro nás existuje jenom to, co je lokální a mezinárodní.“ (Destroika)

 

Představuje návrat k předmoderním formám života vůbec reálnou možnost? Jinými slovy: neměli bychom digitalizovanou modernu a globalizaci zrušit?

„Věřit v pokrok znamená nevěřit, že již nějaký pokrok nastal. To by jinak nebyla víra.“ (Franz Kafka)

 

Náležíte k tradici francouzského anarchismu? Kdo patří mezi vaše vzory?

„Také anarchisté byli doteď až příliš systematičtí a sešněrovaní uvnitř daných, úzkých po­­jmů (…) Ale anarchie není tak důvěrná, upjatá a zřejmá, jak si ji anarchisté představovali. Pokud se jim anarchie stane temným, hlubokým snem, místo aby byla pojmově dosažitelným světem, pak se jejich étos a jednání stanou nedůležitými.“ (Gustav Landauer)

 

Jak se stavíte k Dostojevského výroku, že „žádný zázrak, ani náboženský, ani socialistický, nestojí za slzy byť jediného děťátka, i kdyby měl spasit lidstvo“?

„Protože dějiny jako korelát jednotné teorie, jako toho, co lze konstruovat, nejsou dobrem, nýbrž hrůzou, stává se myšlení ve skutečnosti negativním prvkem.“ (Theodor Adorno)

„Emancipační myšlení neznamená, že se dožadujeme ideálu spravedlivé společnosti, ale že se odtrhneme od společnosti zkažené.“ (Hans Günter Holl)

 

Jak rozlišujete mezi pravicovým a levicovým násilím? Řečeno s Benjaminem: jak odlišit čisté násilí od toho instrumentálního?

Frankfurt nad Mohanem, 18. března 2015, 6.30 hodin, policejní prezidium, Zeil, č. p. 33.

 

Proč nerozlišujete mezi legitimní demokratickou mocí a nelegitimním státním násilím?

„Ačkoli v jednotlivostech může policie vypadat všude stejně, přesto bychom neměli přehlížet, že její duch je méně zhoubný tam, kde absolutní monarchie reprezentuje násilí panovníkovo, v němž se snoubí neomezená legislativní a exekutivní moc, než v demokracii, kde její existence, nepovyšovaná žádným takovým vztahem, představuje nejkrajnější myslitelnou degeneraci násilí.“ (Walter Benjamin)

 

Herbert Marcuse řekl, že revoluce je oprávněná jen tehdy, pokud existuje revoluční situace a utlačovaná většina národa trpí. Má pravdu?

„Pilot společnosti Germanwings Andreas L. byl úplně normální muž. Říkali to všichni, kteří se s ním setkali, nelze o tom tedy ani v nejmenším pochybovat. Člověk je normální, dokud ho za takového považuje většina ostatních lidí. A on nebyl ani muslim, ani anarchista, ani nebyl drogově závislý, a už vůbec ne alkoholik! Byl natolik normální, že stejně jako skoro všichni v západní Evropě trpěl depresemi. Vzato kolem a kolem, existuje snad něco normálnějšího než se cítit v depresi, když žijete v tak deprimované zemi?“ (Alèssi Dell’Umbria)

 

Ve shodě s Marxem definujete „štěstí“ jako „boj“. To znamená, že k tomu, abyste byli šťastní, potřebujete vždy nějakého protivníka. Smyslem vaší existence se tedy stávají nepřátelsky naladění ostatní. Proč vlastně?

„Každý je důvtipný a ví vše, co se sběhlo: i není konce výsměchu. Hádají se ještě, ale brzy se smíří – jinak by si zkazili žaludek. Maličkou rozkoš na den a maličkou rozkoš na noc: zdraví však chovají v úctě. ‚My vynalezli štěstí‘ – říkají poslední lidé a mžourají.“ (Friedrich Nietzsche)

 

Když definujete světové dějiny jako „permanentní válku“, pak proměňujete empirický popis v popis ontologický. Povahou dějin je válka a válka by měla existovat. Proč se téhle filosofické zkratky dopouštíte?

„Pokud prapůvodní konflikt v současné době překrývá všeurčující technicita a normativní ekonomie, a pokud se situace dále výrazně vyostřuje a žene nás do extrémů, pak snad nepůsobí zas tak obskurně, vydáváme­-li se do oblastí, odkud můžeme tento zastřený konflikt nahlédnout. Je to program pravdy.“ (Reiner Schürmann)

 

Proč děláte normativní předběžná rozhodnutí a propojujete existenciální intenzitu se zážitkem násilí a opojení? Nemá snad mír také svou intenzitu?

„Dělnictvo, jindy velmi ukázněné, důvěřující svým sociálně demokratickým vůdcům a spokojené s tím, jak vzorně řídili vídeňskou obec, toho dne jednalo bez vůdců. Když dělníci zapálili Justiční palác, postavil se jim starosta Seitz na hasičském voze se vztyčenou pravicí do cesty. Jeho gesto nezapůsobilo: Justiční palác hořel. Policie dostala rozkaz ke střelbě, bylo devadesát mrtvých. Uplynulo 46 let, ale vzrušení toho dne mi ještě dnes vězí v kostech. Ze všeho, co jsem zažil na vlastní kůži, bylo toto nejblíž revoluci. Stovky stran by mi nestačily, abych vylíčil, co jsem viděl.“ (Elias Canetti o událostech z 15. července 1927)

 

Proč nerozlišujete mezi povstáními v demokratických a nedemokratických zemích?

„Prosím vás, kdo je to demokrat? Je to vágní, banální pojem bez přesnějšího významu, pojem skoro gumový. Vždyť jaký význam by se pod tenhle štít neschoval? Všichni si o sobě myslí, že jsou demokraty.“ (Louis­-Auguste Blanqui)

 

Proč je to, co nastane, lepší než to, co je?

„Je velmi dobře možné, že nádhera žití je připravena pro každého a neustále ve své plnosti, je ovšem skryta v hlubinách, neviditelná, vzdálená. Ale přece je přítomna a není ani nepřátelská, ani zdráhavá, ani hluchá. Pojmenujte ji správným slovem, oslovte správným jménem, a přijde. Taková je podstata kouzel a čar, která netvoří, nýbrž vyzývají.“ (Franz Kafka)

 

Co od vás mohou očekávat vaši nepřátelé? Co se stane s těmi, kteří nestojí ani na vaší straně, ale ani na straně moci?

„Nebesa a země jsou majestátně spanilá, a přesto mlčí; čtyři roční období následují jedno po druhém podle očividně platných zákonů, ale nevykládají si o tom.“ (Čuang­-c’)

 

Klíčová otázka budoucích společenství, o která se zasazujete, stále zní: Kdo bude rozhodovat? Vy jste se rozhodli bojovat s jakoukoli reprezentací. Koho reprezentujete vy sami?

„To, že jsme byli ustanoveni jako zástupci strany proletářů, není dané nikým jiným než námi samými. Posvěcené je to ovšem onou výlučnou a všeobecnou nenávistí, kterou vůči nám projevují všechny frakce starého světa i politických stran.“ (Karl Marx)

 

Kdy skončí výjimečný stav dějin?

„Mesiáš přijde, až ho už nebude zapotřebí, přijde až den po svém příchodu, nepřijde poslední, nýbrž nejposlednější den.“ (Franz Kafka)

 

Z německého originálu Kapitalismuskritik: „Die Wut gewinnt an Boden“ (Die Zeit č. 17/2015) za použití dostupných českých překladů citovaných děl přeložila Eva Marková.

Neviditelný výbor (Invisible Committee) je anonymní seskupení francouzských intelektuálů, kteří svým levicovým manifestem Vzpoura přichází (2010, česky 2012) vyvolali bouřlivé diskuse po celém světě. Dále vydali pamflet Našim přátelům (2014, česky 2018) a esej Maintenant (Nyní, 2017). Rozhovory až na naprosté výjimky neposkytují.