Adventní digrese - literární zápisník

„Kolikrát ti budu opakovat, že za padesát halířů tu nic nemám!“ Ten vřeštivý hlas jakési babizny jsem si nejspíš zapamatoval navždy. Bohunka Dostálová zkormouceně poodstoupila od stánku a já s otevřenými ústy poznával, jak vypadá lidské pokoření. Z celé té naší třídní návštěvy v pražské zoo (bylo mi sedm? osm?) si už skoro na nic nevzpomínám, dokonce ani na opice či slony, ale na tuhle strašnou scénu ano. Cítil jsem ohromení z toho zahanbujícího sražení na dno, z toho, jak to někdo může připustit. Že by jí někdo mohl pomoci, jsem vlastně nechápal.

Ostatně já jsem si svou dětskou peněženku nechal doma, asi z té natěšené nervozity. Ale mně Pavel Mareš půjčil tuším tři koruny. Taky jsme spolu nějaký čas seděli. Dal se k policajtům a zahynul při autonehodě. Koupil jsem si limonádu, eskymo a leporelo. Leporela jsem si od té doby kupoval všude. Mám jich někde plný kufr. Ale už to nedělám, tak jako spoustu jiných věcí.

Doma jsem pak hned oznámil babičce: „Půjčil …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky