Dekáda Nočních slimáků

Britský label Night Slugs

Londýnské vydavatelství Night Slugs spojené s producenty, jako jsou Jam City, Girl Unit, Kingdom, L­-Vis 1990 nebo Bok Bok, působí na klubové scéně už deset let. Proslavilo se inovacemi postgrimeové taneční hudby, mícháním žánrů a formálním minimalismem známým jako „klubové konstrukce“.

Zmínit britský label Night Slugs v rozhovoru o současné klubové hudbě funguje jako test lakmusovým papírkem. Namísto acidity ovšem indikuje, k jaké části taneční scény dotyčný inklinuje, a navíc nám dovolí rychle odhalit jeho názor na zvukové inovátorství, snobství či purismus.

 

Jako z jiného světa

Vydavatelství Night Slugs se během jedné dekády dokázalo proměnit v „žánrotvornou“ továrnu chrlící tracky, desky a umělce, jejichž vliv na současný klubový zvuk občas dalece přesahuje scénu, ze které vycházejí. Night Slugs v současné klubové hudbě představují konstantu, ale také koeficient schopnosti stylově se vymykat. Ostatně právě snaha najít prostor pro vlastní odlišnost a potřeba odchýlit se od většinového vkusu stály u počátku této platformy. James Connolly alias L­-Vis 1990 a Alex Sushon alias Bok Bok, dvě spřízněné hudební duše z dnes už pozapomenuté sociální sítě MySpace, tehdy bez valného úspěchu pátrali na hudební mapě Londýna po místě, kam by nejlépe zapadli. Když nakonec zjistili, že v prostředí poměrně tvrdě vyhraněné scény hlubinného dubstepu, macho grimeu, UK funky a dalších pohrobků žánru známého jako UK garage či naleštěných housových importů spřízněné prostředí nenajdou, rozhodli se v roce 2008 pro pořádání vlastní klubové noci. Série eventů dostala jméno Night Slugs a byla de facto laboratoří, kde se vyvíjel zvuk, který jen o pár let později začal udávat tón londýnskému klubovému undergroundu.

V roce 2009 vydává dvojice L­-Vis 1990 a Bok Bok svou první společnou nahrávku Night Slugs EP, tenkrát ještě na značce Dress 2 Sweat. Od roku 2010 ovšem pod hlavičkou Night Slugs funguje i label. Prvním releasem bylo Square One EP od producenta známého pod jménem Mosca, na kterém se objevily i remixy od L­-Vise 1990 a Bok Boka. Zvuk desky působil v té době uprostřed poměrně jasně rozparcelovaných žánrových políček ostrovní klubové hudby jako zjevení. Hlavním nosným prvkem už nebyla hluboká basa, ačkoli z její síly se nic neztratilo, a zmizel euforický lesk UK garage i optimistický vibe UK funky. Mosca představil klubovému světu vysoce stylizovaný amalgám grimeové strohosti, housových mutací a samplů z hip hopu a R&B. Nebál se ani odboček k minimalistickému technu a v melodické sekci si vypomohl retro zvukem elektra, ovšem posunutým do čistě syntetické futuristické polohy. Výsledný taneční hybrid předkládal zcela nové pojetí undergroundového zvuku. Nešlo jen o rozchod s tradicí britské klubové hudby – nová produkce mnohým vůbec nezněla jako z tohoto světa.

 

Vysoké rozlišení

Ve stejném roce jako Moscovo EP vyšly na Night Slugs také debutové singly a EP od britského DJe a hudebníka Lil Silvy, Kanaďana Egyptrixxe i losangeleského producenta Kingdoma, který brzy nato založil sesterskou pobočku Night Slugs – label Fade To Mind. Všechny tyto nahrávky se během let pro určitou část scény staly kultovními a inspirovaly nastupující generaci mladých tvůrců. S novou taneční vlnou okolo roku 2010 se pak na Night Slugs představila světu dvojice talentovaných producentů, kteří mají z velké části celý rozruch kolem nové, teď již globální klubové scény na svědomí: Girl Unit a Jam City.

Girl Unit, vlastním jménem Phil Gamble, se etabloval tribálními vogue rytmy svého debutového EP s názvem I.R.L. (2010). Opravdový zlom v jeho kariéře i v diskografii Night Slugs však přišel až s jeho druhým singlem Wut. Epická sedmiminutová skladba míchala prototrapový základ s nezvykle vysoko posazenou syntetickou melodií, laserovými trylky a nasekaným R&B vokálním samplem. O dva roky později Girl Unit přišel s lehce upravenou a aktualizovanou sonickou vizí na nahrávce Club Rez (2012). Shodou okolností šlo o první release z katalogu Night Slugs, jehož vizuál opustil monochromatickou grafiku a přešel k plně barevnému spektru hyper­­realistických světů CGI animace. Příklon k high definition má ostatně paralelu i v tvorbě Girl Unit. Jeho detailní zvukové konstrukce navíc poprvé obsáhly i optimisticky laděnou polohu, jako třeba v závěru skladby Double Take nebo v technofunkovém tracku Ensemble.

 

Vykuchaný house

Silně technicistním přístupem proslul i Jam City, vlastním jménem Jack Latham. Jeho estetická východiska byla ovšem trochu jiná. Fascinaci odosobněnou městskou džunglí naznačil už na prvních dvou EP, opravdový průchod jí však dal až na debutovém albu Classical Curves (2012), které je dost možná nejzásadnější položkou celého katalogu Night Slugs. Jedná se o skutečně kanonickou nahrávku – což zní trochu paradoxně, vezmeme­-li v úvahu, že se tato deska proslavila především důslednou aplikací funkčního minimalismu a redukováním výrazových prostředků na nejzákladnější rytmické vzorce. Jam City doslova vykuchal útroby housu a omezený grimeový slovník ještě více okleštil. Vznikl tak ukázkový příklad dekonstrukce klubové hudby.

Deska Classical Curves byla milníkem a do značné míry sloužila jako manifest „klubových konstrukcí“, jak zněl název série tracků osekaných na nejzákladnější prvky nutné pro fungování v klubovém prostředí. Tato řada měla být otevřená pro každého, nicméně v ní vyšly pouze skladby autorů z okruhu Night Slugs, respektive Fade To Mind. Možná to vypovídá o určitém elitářství, nebo snad dokonce snobství, z něhož bývali Noční slimáci obviňováni. Ať je to jakkoli, faktem zůstává, že i ze své slonovinové věže dokázali ovlivnit spoustu nastupujících tvůrců – například globální internetovou komunitu Classical Trax nebo dnes už zavedené britské labely Her Records, Nervous Horizon či Gang Fatale.

Vliv Night Slugs a Fade To Mind se ovšem neomezuje jen na klubový underground. Dokladem toho je třeba popová diva Kelela (viz A2 č. 3/2016), kterou objevil Kingdom a jeho label se společně s Night Slugs také postaral o produkci jejího debutového mixtapu Cut 4 Me (2013). S konečnou platností se tak potvrdilo, že undergroundový taneční zvuk Night Slugs lze přenést i do relativně přístupné tvorby. Právě skvělá kurátorská práce spolu se zvukovým novátorstvím udělala z Night Slugs v klubovém prostředí respektovanou veličinu, která i po deseti letech ční nad masou elektronické produkce jako maják navádějící zájemce o současnou kvalitní klubovou hudbu.

Autor je publicista.