Jedině člověk, který nikdy nebyl svědkem silvestrovských rachejtlových salv, se může podivit nad dětinským nadšením, s nímž naivní lidé na internetech a v redakcích veřejnoprávních médií prožili a pozřeli nejnovější píárový ohňostroj Elona Muska. Vypuštění vesmírné rakety je stejně velkým skokem pro jednoho zadluženého miliardáře, jako je malým krůčkem pro zbytek lidstva. Znamená-li symbolický přelom, pak především z hlediska politické ekonomie: zatímco většinová konkursní podstata lidstva se nachází na prahu globální ekologické exekuce, jeden soukromník má na to rozjet si vlastní kosmický program. S Muskovou raketou nicméně svitla lidstvu aspoň nějaká naděje, že po něm ve vnějším prostoru zůstane něco hodnotného. Jednou bude nad koulí radioaktivního oceánu s jediným, volně plujícím kontinentem plastových tašek a použitých kondomů majestátně poletovat pomník lidského génia – osobní automobil s velkým nápisem „Don’t panic“.