Když byla před dvěma lety zavražděna ve svém domě v Hondurasu ekologická aktivistka a vůdkyně indiánského hnutí Berta Cáceresová, referovala o události i některá česká média. V den druhého výročí smrti Berty Cáceresové svitla naděje alespoň na potrestání viníků: na letišti v honduraském městě San Pedro Sula byl zatčen strůjce vraždy, inženýr Roberto David Castillo Mejía. Stalo se tak těsně před jeho chystaným útěkem ze země. Jak připomíná španělský deník El Mundo ze 4. března, Castillo byl šéfem společnosti DESA, která měla vybudovat obří přehradu s elektrárnou na řece Gualcarque. Stavbu posvětila vláda vzešlá z puče, který v roce 2009 sesadil prezidenta Manuela Zelayu. Místní komunita indiánů Lenca ovšem považuje řeku za posvátnou a její ekosystém je pro ni životně důležitý. Cáceresová, která byla od roku 1995 koordinátorkou Rady organizací původních etnik Hondurasu, tehdy stanula v čele rozsáhlých protestů proti výstavbě přehrady a porušování lidských práv. „Její pevné opozici, která dokázala zastavit Castillův projekt, se dostalo mezinárodního uznání, když v roce 2015 obdržela Goldmanovu cenu (neboli ‚zelenou Nobelovu cenu‘) pro Latinskou Ameriku,“ píše deník. Proto se investor rozhodl nepohodlnou aktivistku odstranit. Projekt Agua Zarca přesto ztroskotal: nejprve od něj odstoupila čínská státní stavební společnost SinoHydro, poté stáhla své investice nizozemská rozvojová banka FMO a finský investiční fond Finnfund. Castillo nicméně není jediným zadrženým: ve vazbě se ocitlo několik dalších představitelů společnosti DESA a také dva armádní důstojníci.
Navzdory ekonomickým potížím se Argentina v poslední dekádě stala častou cílovou zemí jihoamerických migrantů. Přední argentinský deník La Nación přinesl počátkem března sérii článků o jednotlivých národních komunitách přistěhovalců – kromě silné imigrace od „chudých sousedů“ Bolívie a Paraguaye přichází do země každý rok také několik desítek tisíc Peruánců a Kolumbijců. Novinkou jsou příchozí z Venezuely, kterým se deník věnoval 5. března: jen za rok 2017 se jich v Argentině usadilo 31 167. Příčinou je vleklá politická a hospodářská krize, která se vládě Nicoláse Madura vymyká z rukou. Imigrace z Venezuely má jedno specifikum – nejčastěji jde o mladé příslušníky střední třídy, pro které není těžké najít v Argentině práci. Polovina z nich má vysokoškolský titul a jsou mezi nimi tisícovky techniků a stovky právníků či architektů. „Přišla spousta inženýrů,“ potvrzuje šéf imigračního úřadu Horacio García, „a my přemýšlíme, jak jejich práci využít ku prospěchu státu. Ropní inženýři přicházejí do země, která má ropu, ale málo inženýrů.“ Příliv odborníků, kteří patrně z nemalé části vystudovali díky sociálním programům venezuelské vlády, ale dnes pro sebe v rozvrácené zemi nevidí budoucnost, však nemusí trvat dlouho. Jak upozorňuje García, „v první vlně přicházeli odborníci, pro které nebyl problém zaplatit si letenku. Tento trend pomalu slábne a přibývají spíše středoškoláci. Ti nejchudší se ale z Venezuely nedostanou.“
Oscara za nejlepší cizojazyčný film si poprvé odnesl snímek z Chile – Fantastická žena režiséra Sebastiána Lelia (viz A2 č. 24/2017). Po dvou argentinských úspěších z let 1985 a 2007 tak cena potřetí putuje do Latinské Ameriky. Větší pozornost než režisér přitom budí transgender herečka Daniela Vega, která ztvárnila hlavní roli transženy Mariny, číšnice, jež se musí vyrovnávat s náhlou smrtí svého staršího partnera a s předsudky a podezíravostí okolí. Důkladně se dění okolo oceněného filmu věnuje kulturní magazín Culto, příloha chilského deníku La Tercera. V jeho internetové verzi jsme se tak mohli začátkem března postupně dočíst o triumfální cestě filmového týmu do Chile, o gratulacích politiků i o audienci u dosluhující prezidentky Michelle Bacheletové. Pro komentátory liberálního listu je úspěch transgender herečky příležitostí, jak z Chile udělat o něco spravedlivější a otevřenější společnost. S pochopením se tedy setkal i návrh udělit herečce čestné občanství městské části Ñuñoa, středostavovské čtvrti Santiaga, kde Daniela Vega vyrůstala. Celá věc ovšem skončila blamáží: 6. března magazín informoval, že starosta Andrés Zarhi rozhodnutí na poslední chvíli změnil, protože vyšlo najevo, že podle pravidel místní administrativy by herečka musela být uvedena mezi čestnými občany pod původním jménem zapsaným v matrice – tedy před změnou genderu. Ñuñojská radnice tedy narychlo chystá náhradní řešení v podobě „komunální ceny za přínos umění“. Přes podobné trapasy znamená světový úspěch transgender filmu v tradičně konzervativním Chile velkou událost, která nedává spát ani pravému okraji politického spektra. Do boje proti „zvrácené ideologii“ vytáhl na sociálních sítích i mladý právník Henry Boys Loeb, vycházející intelektuální hvězda chilského ultrakonzervatismu. Čtenáři Culta se tak mohli potěšit citacemi jeho tweetů: „Skutečná fantastická žena je opravdu žena a byla to matka Ježíše Krista. Ještě jednou: Oscary se míchají do politiky, místo aby si hleděly filmu. Konec vnucování genderové ideologie Latinské Americe!“