V časopisu Týden k mému jménu přidali přídomek „exotická žena“. „Jak vlastně korektně popsat, že nejsi bílá?“ zeptala se mne kamarádka. Kolik je ale situací, v nichž je to vůbec potřeba zmiňovat? Nebo jsem příliš úzkoprsá? Když se mám sejít s někým neznámým, vysvětlím, že sedím v rohu a mám na sobě červené šaty. Kdybych zmínila barvu kůže, asi by mne našel snáz. Částečně se tomu vyhýbám, protože nevím, jaká slova použít. Mulatka má pro mne negativní zabarvení, je to výraz, který má pravděpodobně původ ve španělském slově mula – křížence osla a kobyly. Pak tu máme slovo míšenka – ale lidi přece nejsou zmrzlina, aby byli míchaní. Mám se popisovat jako tmavá či snědá? Ve Spojených státech mohou použít slovo Afroameričan, ale Čechoafričanka asi fungovat nebude, navíc s Afrikou žádné spříznění necítím. Občas mne prostě popisují jako černošku. Vzhledem k tomu, že moje máma je bílá a táta černý, jsem podle mne úplně stejně běloška jako černoška. Tak nevím, třeba tu časem bude žít víc lidí s podobnými kořeny a nějaké vhodné slovo se objeví.