eskalátor

Zprávy, že na Ukrajině příslušníci ultrapravice zase narušili tu či onu kulturní akci spojenou s některým z témat, která by rádi vymazali z veřejného prostoru, už čtu bez údivu. Pár příkladů: loni v červenci maskovaní útočníci v Kyjevě znemožnili uspořádání přednášky na téma transgender, letos v únoru skupina mladých lidí nedovolila, aby v charkovském knihkupectví proběhla plánovaná diskuse o LGBT hnutí, 8. března příslušníci ultrapravice v Kyjevě a Užhorodě napadli některé akce k Mezinárodnímu dni žen. V pondělí 26. března ovšem v Kyjevě nastala poněkud absurdní situace: představitelé dvou krajně pravicových hnutí, totiž Pravého sektoru a organizace Katechon, se pokusili přerušit veřejnou debatu pořádanou pod titulem „Lidská práva: problém šíření krajně pravicových hnutí na Ukrajině“ jako součást doprovodného programu festivalu dokumentárního filmu Docudays UA. Do prostoru galerie Izoljacija, kde se akce měla konat, vtrhlo asi čtyřicet útočníků. Jeden z nich před kamerou oznámil: „Vezmeme do rukou zbraně a nebudeme na ty vaše sleziny chodit jenom řečnit. Budeme do vás střílet! Tohle je naše země!“ Na místě sice zasáhla policie, která útočníky vyvedla, účastníci diskuse se nicméně na vlastní kůži stihli přesvědčit o tom, že krajně pravicová hnutí představují na Ukrajině problém velmi reálný.

M. Tomek

Volby do Evropského parlamentu jsou sice ještě daleko, přesto už ale hýbou nejedním partajním sekretariátem na kontinentě. Nejživěji je v tomto ohledu v Elysejském paláci. Francouzský prezident Emmanuel Macron se totiž netají ambiciózním plánem do voleb vybudovat jakousi evropskou obdobu hnutí En Marche!, jež by měla být plnohodnotným soupeřem dvou velkých celoevropských politických familií, lidovců a socialistů. Jenže spojenců se zatím Macronovi nedostává a v jeho táboře také nepanují zrovna jasné představy o tom, kdo by to měl být. Ukazuje to příhoda z konce března, kdy ústředí En Marche! projevilo zájem o spolupráci s italským Hnutím pěti hvězd, vítězem nedávných parlamentních voleb v Itálii, ačkoliv Macron má na apeninském poloostrově dobré vztahy s konkurenční Demokratickou stranou, která nyní kvůli jeho politickému projektu zvažuje odchod od socialistů. Celá šaráda může mít zajímavou dohru i v Česku. Hnutí ANO si totiž po ne­­úspěšném soužití s frakcí Evropských liberálů také bude v Evropském parlamentu nejspíše hledat nové partnery. Andrej Babiš se na Macrona rád a často odvolává a zřejmě tuší, že právě francouzský prezident by mohl být jeho průvodcem na cestě do lepší společnosti. A Hnutí ANO může Macronovu projektu na oplátku přinést cenné hlasy a mandáty.

J. Horňáček

 

Týden před ruskými prezidentskými volbami se ve Velké Británii kdosi pokusil zabít dva zběhlé ruské agenty. Zda šlo o něco jiného než o předvolební demonstraci schopností Putinova režimu, donedávna nebylo ­úplně jisté. Nakonec ale situaci v rozhovoru pro MF Dnes osvětlil Václav Klaus starší: z kauzy má podle něj prospěch ten, kdo chce vyvolat novou studenou válku. Klaus okomentoval i vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA, a to překvapivě slovy zcela identickými s ruským ministerstvem zahraničí: hacker byl pochopitelně zatčen „z politických motivů“. Bývalý prezident také zásadně nesouhlasí s vypovězením tří ruských „diplomatů“ (na ruské ambasádě v Praze pod diplomatickým krytím patrně působí desítky rozvědčíků). „Jestliže Slovensko, Slovinsko, Rakousko nebo Maďarsko nic takového neudělaly,“ uvedl Klaus, „přál bych si spíše být občanem těchto zemí.“ Alespoň v něčem nalezneme společnou řeč. Šťastnou cestu!

S. Vandrovec Špaček

 

V druhé polovině května na většině škol začne ústně maturovat a někteří žáci budou o něco klidnější než jejich kamarádi, protože budou vědět, že jednu zkoušku z dospělosti už mají kompletně hotovou. Od té doby, co je možné nechat si namísto profilové maturity z cizího jazyka (tedy té její části, jejíž úroveň a obsahu neurčuje stát, ale sama škola) uznat mezinárodní certifikát, toho mnozí studenti rádi využívají – je přece prima mít něco hotovo ještě před započetím smršti! A tento doklad navíc uznává většina zahraničních univerzit, zatímco státní maturita na mnohých školách mimo českou kotlinu jako doklad o adekvátní znalosti cizího jazyka neobstojí. V zásadě se mi tato praxe líbí, ale zároveň vnímám přijímání certifikátů, jako jsou FCE, CAE nebo TOEFL, jakožto skutečnost poněkud problematickou, neboť takto nastavená maturitní zkouška nahrává těm, jejichž rodiče mají peníze (administrativní poplatky za zkoušku zpravidla stojí několik tisíc) a kteří bydlí ve větších městech, kde bývají certifikační centra, která testování zajišťují.

E. Marková

 

Žaluji! Zatímco si debužírujeme, v srdci a hlavě republiky tiká časovaná bomba. Praha plíživě směřuje k tomu stát se epicentrem další humanitární krize. Podle sdělení pražského dopravního podniku zřejmě nebudou pokryty všechny stanice metra signálem dříve než v roce 2022. Připomínám blahobytným venkovanům, že Pražané při svých jízdách metrem nemohou svobodně vyjadřovat své pocity telefonováním, natož aby jim bylo umožněno – jako plnohodnotným lidským bytostem – za pomoci výhodných balíčků stahovat do svých chytrých telefonů aktuální porno. Co je tohle za život? Tak řečený zbytek republiky by se měl chopit iniciativy, než se z Prahy definitivně stane peklo na zemi. Snad by se dalo uvažovat o celonárodní sbírce – uvážíme­-li však realisticky, jak dopadl pokus podnítit v české společnosti solidaritu s válečnými uprchlíky, musíme konstatovat, že to s Pražany vypadá bledě. Svatý Václave, oroduj za ně.

R. Rops­-Tůma