Během nedávného dění kolem Českého rozhlasu jako by se veškerá pozornost soustředila na osobnost nyní už bývalého šéfredaktora Vltavy Petra Fischera, kterému generální ředitel ČRo René Zavoral neprodloužil smlouvu. Přitom jde o podobně nesystémový krok, jakým bylo nepromyšlené propouštění, k němuž vedení rozhlasu sáhlo loni v létě. Z rozhlasu muselo odejít více než sto zaměstnanců, což pochopitelně vedlo k nárůstu pracovního vytížení. Zaměstnance navíc stále víc nahrazují externisté. Příznačná je neochota ředitele rozhlasu k dialogu s rozhlasovými odbory. Námitky odborové organizace proti propouštění, podpořené 256 zaměstnanci, smetl ze stolu jako nepodložené. Když před Vánoci odboráři vyjádřili „vážné znepokojení nad současnou situací“, ředitel jejich stanovisko označil za „účelové“, přičemž ani neupřesnil, jaký účel jím podle něj sledují. Přitom se zdá, že by zaměstnanci rozhlasu, kteří z většiny netrpí bezprostřední nouzí, jsou vzdělaní a informovaní, měli být v dobré pozici, aby se sdružovali a hájili své zájmy. Ve skutečnosti je však pozice odborů v Českém rozhlase slabá a vedení může jejich názory a požadavky beztrestně ignorovat. To je skutečnost dost možná znepokojivější než fakt, že stanice Vltava bude mít nového šéfredaktora.