Smrtelná doslovnost

Režisér Dodo Gombár završuje angažmá ve Švandově divadle adaptací románu Roberta Schneidera Bratr spánku. Poselství příběhu o zmrzačeném, ale geniálním chlapci a komunitě, která není s to se s jeho výjimečností vyrovnat, bohužel tlumočí divákům příliš polopaticky.

Ve Švandově divadle končí jedna éra. Po osmi letech uměleckého šéfování odchází ze smíchovské scény Dodo Gombár a loučí se vskutku velkolepě – do své poslední inscenace obsadil kompletní herecký soubor divadla. Ani výběr látky nebyl neambiciózní – sáhl rovnou po jedné z nejprodávanějších německých knih posledních desetiletí, románu Bratr spánku (1992, česky 2001) Roberta Schneidera. Pro divadlo ho adaptovala spisovatelka a dramatička Kateřina Tučková, která se Schneiderem sdílí zájem o různě utlačované menšiny, ať už charakteru národního, fyziologického nebo konfesního. Bratr spánku pojednává o zmrzačeném, ale geniálním chlapci a jeho nesnášenlivém okolí. A také o smrtící lásce.

 

Obavy z neznámého

Gombár je v aktuálním repertoáru svého do­movského divadla jako režisér podepsán ještě pod inscenacemi Krysař (2016) a Lámání chleba (2017). …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky