Každý ten pocit někdy zažil. Vyšší vyhrávají. Snadněji se trefí do basketbalového koše. Seberou míč ve fotbale, protože mají delší krok. Mezi muži sportu zkrátka vrozené dispozice rozhodují. Pro ženy ovšem, jak se zdá, platí jiná pravidla. Na prvního května sportovní arbitrážní soud v Lausanne potvrdil, že pravidlo atletické světové federace o povoleném množství testosteronu v krvi u ženských běžkyň platí. Není třeba běhat kolem horké kaše, šlo o to, zda může dvojnásobná olympijská šampionka Caster Semenyová z Jihoafrické republiky dál soupeřit se ženami, když má oboupohlavní orgány, což jí zajišťuje vyšší, leč přirozenou produkci testosteronu. A tu nyní musí podruhé v kariéře uměle snižovat. Pokud má ještě někdo pochyby o existenci genderových nerovností ve sportu, rád to zopakuji ještě jinými slovy: závodit v ženské kategorii znamená splňovat odsouhlasené normy, které určují dostatečnou „ženskost“, a to i v případě, že tyto normy odporují vrozeným dispozicím.