K čemu jsou nádražky?

Osvěžovny, za něž není náhrada

Zvláště v posledních letech ubývají v celé České republice nádražní restaurace a bufety, které neodmyslitelně patří k českému železničnímu koloritu. Proč se to děje a o co přicházíme?

Když na začátku roku vyšla zpráva, že po rekonstrukci nádraží Praha­-Smíchov má na místě dnešní restaurace Oáza vyrůst food court s rychlým občerstvením, reakce vševědoucího internetového lidu byla vlastně tak nějak očekávaná. „Co se takhle zamyslet nad tím, že nádražky zanikají prostě proto, že o ně lidé nemají zájem?“ ptali se komsomolci volného trhu, vždy připravení vše vysvětlit nabídkou a poptávkou, zatímco z jiných zákoutí se ozývalo moralizující zadostiučinění, že tahle „zaplivaná díra“ konečně zmizí z mapy světa.

Těžko říct, co je horší. Jestli to, že brzy zanikne jedna z nejesenciálnějších českých nádražek, v níž s oblibou vysedával i Ivan Martin Jirous, řečený Magor. Nebo, že Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) i České dráhy pronajímají nádražní prostory takřka výhradně franšízám jediného nadnárodního koncernu prostě proto, že jim to víc nese. Anebo že se najde opravdu vysoký počet jinak svéprávných lidí, kteří celou tuhle situaci považují …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky