Putin

Před padesáti lety mě leningradská ulice

V nové poemě Roman Rops­-Tůma cynicky pohlíží na dějiny a především současnost českého národa. Svým specificky jedovatým způsobem využívá klišé a patetický slovní balast spojený s nacionalismem, nekonečným „odčiňováním předchozích odčiňování“ a stovkami let úpění. „Máme tu sice strdí/ jenže nikdo neví co to je/ a beztak to s sebou vzali Němci.“

naučila jedno pravidlo:

pokud je boj nevyhnutelný, je třeba udeřit

jako první.

– V. V. P.

 

 

tak už jsme tady

a když už tady jsme tak se tvařme

že jsme tu byli odjakživa

zkrátka dělejme že sem patříme

je to přece poctivý očistec

oplývá mlékem a strdím

a šumí v něm bory a skaliny i vody a lučiny

a kolem běží český lev a svítí na něj české

sluníčko

a zlatýma českýma ručičkama plácá holky přes

zadek

na krku se mu houpá zlatá medaile připíjí

zlatým českým pivem

a zpívá při tom hezkou písničku ta je tak česká

a čistý záchody to má rád

je …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky