Hovory lidí - literární zápisník

Lidi mají různé koníčky. Já sbírám podpisy slavných. Ne že bych k tomu měl nějaký zištný důvod, nebo vlastně jakýkoli důvod, ale prostě mám rád, když jsou knihy „dotejkaný“, jak tomu říká jeden můj kolega. Už mám docela slušnou sbírku. A že byl letos na Světě knihy Mario Vargas Llosa, kterého ještě nemám, a že mi nakladatelství Karolinum každoročně posílá vstupenku (děkuju!), šel jsem si svědomitě pro autogram.

Prošel jsem stánky a prohodil tu a tam pár slov se známými, aby věděli, že ještě existuju. Skoro nic jsem si nekoupil, protože už to nemám kam dávat. U latinskoamerického stánku se začala tvořit fronta v očekávání příchodu peruánského giganta. Postavil jsem se tam asi dvacet minut před začátkem autogramiády. To mi přišlo tak akorát; na jednu stranu se mi tam nechtělo tvrdnout moc dlouho, na druhou stranu jsem nechtěl, aby to vypadalo, že se cpu dopředu. A tak tu stojíme. Přede mnou vousatý pán a o mnoho mladší paní. Za mnou dvě postarší dámy. Fronta se nehýbe, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky