Podepsala bych to znovu

Čtyři lekce ze čtyř let existence Kliniky

Za příběhem Autonomního sociálního centra Klinika se ohlíží členka tamního kolektivu, která v současnosti čelí extrémně tvrdému exekučnímu řízení spojenému s nesmyslně předraženým vyklizením tohoto komunitního prostoru na počátku letošního roku. Jak fungoval poslední pražský squat s kulturně­-sociálním přesahem?

O vyklizeném sociálním centru Klinika byly v posledních měsících napsány texty, jež se soustředí na momenty represe, nebo naopak solidarity, i na svědectví o snaze našeho kolektivu fungovat mimo logiku kapitalismu. Tento článek nahlíží na Kliniku jako na projekt, jenž se zrodil a nadlouho udržel díky tlaku sociálních hnutí a prostřednictvím trvalého vyjednávání se státními úřady. Přes represe a skepsi, které přišly po vyklizení centra letos v lednu, by se nemělo zapomínat, že Klinika dosáhla nejednoho úspěchu. Její fungování přineslo autonomnímu hnutí nové zkušenosti s různými podobami komunikace s úřady, politiky, soudy i policií, ukázalo, že je možné utvářet široké koalice napříč společností, a demonstrovalo, jakou sílu může hnutí mít při prosazování společenského zájmu.

 

Zákony jen pro někoho

V české historii lze stěží najít jiný squat, jehož vztah k zákonům a nařízením by byl tak ostře sledovaný. Vyplývá to do velké míry z toho, že existence Kliniky byla silně …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky